Zrozeni k běhu

31.03.2021

Autor knihy: Christopher McDougall - O tomto díle nelze napsat více, než již bylo napsáno. Osobně nerozumím tomu, proč zrovna z této knihy se stal světový bestseller. Pravdou je, že marketing dovede divy - ostatně sám autor se do něj ostře strefuje, a to ve vztahu k výrobcům běžeckých bot. Pročítal jsem si recenze čtenářů a nebylo málo těch, kteří začali běhat právě kvůli této knize. Knihu jsem četl před pár lety a stále nechápu proč. Proč zrovna tato kniha by mě měla motivovat k tomu, abych vyběhnul? Mě osobně by spíše odradila.

Nosným tématem knihy je příběh, takřka pohádkový, o indiánském kmenu Tarahumarů, kteří žijí  v Měděném kaňonu někde v Mexiku. Prý to jsou běžci od přírody s takřka nadpozemskými schopnostmi. Prostředníkem v kontaktu s tímto etnikem se stane Bílý kůň neboli Caballo Blanco neboli Micah True - americký ultraběžec, který pobýval od roku 1994 v dané oblasti. 

Nebyli by to Američani, aby je nenapadla myšlenka postavit proti sobě indiány a běžecký výběr USA (resp. autorův výběr běžců). Jedním z vybraných byl třeba Scott Jurek. Vše bylo vymyšleno s charitativním podtextem, který inicioval právě Caballo Blanco. A nebyli by to Američani, aby je také nenapadlo přivést indiány do USA a postavit je na jednu ze zavedených tratí. Potud to byl poměrně zajímavý příběh o mě do té doby neznámem etniku.

McDougall těch témat v knize, místy chaoticky a nahodile, otvírá více. Zabývá se evolucí, zabývá se hledáním rozeného běžce, který by běhal z podobné radosti tak jako uvedení indiáni. Mít prostě běh jako přirozený pohyb. V knize je mnohokrát citovaný trenér Joe Vigil - spolupracoval třeba s Deenou Kastor. Ten našel takový prototyp běžce v "západní" kultuře. Emila Zátopka

Velkou část knihy však věnuje prezentaci svého názoru, že běh v moderních běžeckých botách škodí. Vždyť indiáni běhají pouze s gumovými pásy na nohách ve členitém prostředí a jsou bez zranění. Zatímco 8 z 10 západních běžců se každoročně zraní. Může za to Nike. A jim podobní. Běhejte tedy v barefoot botech nebo nejlépe bosky. Ne každý má přirozenou míru kritického myšlení. A když tohle vyšlo v celosvětově úspěšné knize, musí to být přece pravda. Našlo se tak nemálo lidí, kteří tohle zkusili. A počet zraněných začal narůstat. Zhýčkané chodila, slabé nožní klenby a nadváha opravdu není ideální kombinace do začátku pro minimalistické boty.

Módní vlna se po letech přehnala a (nevěřící) lidé se zpět vrátili k původní obuvi. Nebo přestali běhat úplně. To byl ten správný okamžik, kdy jsem si barefoot boty pořídil já. Nerad plavu s proudem. Sám jsem tak zvědavý na praktické zkušenosti. Zatím však leží ve skříni. 

Celá kniha přinesla největší slávu Scottu Jurkovi a Micahu Trueovi. Oba si dle všeho skutečně sedli. Pokorný přístup k životu a vztah k přírodě byl silným pojítkem. Byl. Scottovi se daří i dnes. Byť je už výkonnostně za svým zenitem, podařilo se mu třeba realizovat nejrychlejší přeběh Apalačské stezky. Svůj příběh přinesl spolu s manželkou v knize Na Sever.  Micah měl bohužel smůlu. Krátce po vydání knihy se do světa rozletěla zpráva, že se ztratil. Odešel se proběhnout a už se nevrátil. Záchranné "mise" se účastnil také Scott. Caballo Blanco byl nalezen mrtev uprostřed národního parku Gila v Novém Mexiku. Pitva prokázala srdeční arytmii. Zemřel ve věku nedožitých šedesáti let při činnosti, kterou miloval. No komu z Vás se tohle podařilo? Jeho odkaz však žije dál. Na jeho počest se běhá Ultramaraton Caballo Blanco.


Hodnocení:


Ukázka z knihy:

Vigil nebyl žádný propagátor chudoby ani nefantazíroval o klášterním řádu chudých maratonců. Nebyl si dokonce vůbec jistý, jestli problém správně chápe, natož aby znal jeho řešení. Toužil jen po tom, najít jediného rozeného běžce, někoho, kdo bude běhat jen pro radost z běhu jako umělec unášený inspirací, a moci studovat, jak trénuje, žije a myslí.

Vigil už jeden takový prototyp objevil. Český voják, nemotorný moula, který běhal tak příšerným stylem, že vypadal, "jako by mu právě propíchli srdce". Tak se o něm alespoň vyjádřil jeden sportovní novinář. Jenže Emil Zátopek miloval běh natolik, že ještě jako voják základní služby brával svítilnu a vyrážel za nocí na třicetikilometrové běhy. 

V kanadách.

V zimě.

Po celodenním pěchotním výcviku.

Když bylo příliš sněhu, Zátopek běhal ve vaně s namočeným špinavým prádlem, takže se dobře procvičil, a navíc si ještě vypral. Jakmile počasí dovolilo vyrazit ven, jako by se zbláznil. Běžel vždy čtyři sta metrů, co nejrychleji dokázal, a tyto krátké běhy třeba devadesátkrát po sobě opakoval, přičemž mezi nimi pokaždé dvě stě metrů lehce vyklusával. Po skončení takovéto rozcvičky měl naběháno přes padesát kilometrů. Kdybyste se ho zeptali na tempo, jen by pokrčil rameny. Nikdy si čas neměřil. Aby si procvičil rychlé starty, hrál s manželkou Danou házenou Oštěpem přes fotbalové hřiště. Jedno z jeho oblíbených cvičení v sobě spojovalo vše, co měl nejraději. Běhával lesem ve vojenských kanadách a s milovanou manželkou na zádech. 


Anotace:

Autor knihy se jako miliony jiných amatérských běžců nejméně jednou ročně vážně zranil. Po cyklech bolestí, injekcí a střídání nejmodernějších běžeckých bot chtěl na doporučení lékařů s běháním skoncovat. Místo toho se však vydal do rozpálených kaňonů v Mexiku, kde žijí Tarahumarové - nejtajemnější, nejzdravější a nejšťastnější běžci na planetě. Běhání v extrémních podmínkách jen v sandálech je pro ně stejně přirozené a snadné jako dýchání. Čtivý příběh o běžcích na stokilometrové trati autor doplňuje o nejnovější vědecké poznatky a současně nám přibližuje portréty osobností, které se vydávají na trasy ultramaratonů, aby odhalili tajemství šťastného života. Zrozeni k běhu změní život každému čtenáři!


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.

příspěvek 25 Kč
příspěvek 25 Kč