The Runner

27.03.2021

Autor knihy: Markus Torgeby - Udělat za životem tlustou čáru a prostě zmizet. Tuhle touhu měl někdy asi každý. Málo kdo však v tu chvíli dovedl jít za svým vnitřním hlasem. Vydat se na tu správnou cestu. Mnozí se vydají cestou k alkoholu a ke drogám, které jim přinesou jen dočasnou útěchu. Z této cesty většinou není návratu. Své o tom ví třeba Rich Roll, který boj se závislostí popsal v knize Hledání ultra nebo Charlie Engle, který bojoval s drogovou závislostí. Markus si však vybral mnohem složitější cestu. Cestu směrem k vnitřnímu já.

Je slunné podzimní odpoledne roku 1999. Markus (23 let) běží po stezce podél řeky Indalsälven směrem k jezeru Helgesjön. Tam ze sebe shodí oblečení a skáče do ledové vody. Pískem zbavuje své tělo bahna a potu. Na břehu pak posbírá své věci a nahý odchází do lesa do svého stanu. Naštípe dřevo, rozdělá oheň a nachystá večeři. Křupavý chléb (crispbread) s máslem a teplá voda. Oheň postupně dohořívá a Markus ulehá do spacáku. Zapíše si pár poznámek z dnešního dne a pak už jen pozoruje hvězdy na švédském nebi. 

Po prvotním úvodu se čtenář dostane zpět v čase. Vracíme se do roku 1985 na malý švédský ostrov Öckerö, kde Markus žije. Je štědrý večer. Markus má devět let a je nejstarší ze čtyř dětí. Stav jeho matky se zase zhoršil. I na vánoce skončila v nemocnici. Vnímá jak mu začíná mizet před očima.

Následující rok absolvuje, bez běžecké průpravy, tradiční běh kolem ostrova na 10km. Ten dokončí v čase kolem 44 minut. Běh ho chytnul. Začal trénovat a svůj čas postupně zlepšil o šest minut. Netrvalo dlouho a dostal se rovněž na celostátní soutěže. Běh se mu tak stal únikem od problémů v rodině. Trénoval až 14x týdně. Na běžeckou dráhu však musel cestovat na pevninskou část Švédska. Cesta tam mu zabrala dobré dvě hodiny. Fyzická a psychická dřina však postupně vedla k tomu, že svoji rychlost v tréninku nedovedl "prodat" při závodě. Zůstal tak za očekáváním svým i jeho trenérů. 

Jednoho dne popadne svůj 40kg těžký batoh a doslova uteče do divočiny. Ta se mu stane domovem na čtyři dlouhé roky. Sám však ví, že před sebou utéct nemůže. Potřebuje si srovnat myšlenky, uklidnit sám sebe. V lese postaví své tee-pee, které mu poskytne zázemí a pocit bezpečí. V létě, ale hlavně v tuhé švédské zimě. Postupně začíná vnímat přírodu kolem sebe, zvuky a fungování lesa. Stane se součástí nového prostředí. Vrací se zpět ke kořenům, aby našel cestu.

Markus tak prožije tyto roky opravdu sám se sebou. Čas od času uniká z divočiny zpět do města. Tu na nákupy, tu si vydělat nějakou korunu a zkusí i nějaký závod. Zajímavou odbočkou je také cesta do Tanzánie, kde trénuje s místními běžci. Podobně jako Adharanand Finn v knize Běhání s Keňany se i Markus zamýšlí nad tím, proč jsou tito černí běžci tak výkonní. Nakonec se vrací zpět do svého tee-pee. 

Jak sám píše Markus v úvodu, tato kniha nepřináší návod na to jak se stát rychlejším běžcem. Místo toho nám ukáže možnou cestu jak se prostřednictvím běhání dostat ke svému srdci. Sám jsem byl zvědavý jak kniha skončí. Bude to jeden z těch podivínů, kteří se vydali raději zešílet do divočiny nebo se mu povede návrat zpět do civilizace? 

Knihu autor píše s odstupem několika let. Jednou z posledních kapitol je ta s názvem "O deset let později". Markus postavil srub a založil rodinu. Podaří se mu ale skloubit běhání 2x denně, tak jak je den co den zvyklý posledních 20 let, s fungováním rodiny? Odpověď a možná i návod najdeš v jeho nové knize "Pod širým nebem", která vyšla v roce 2020 díky vydavatelství Kniha Zlín i v českém jazyce. Moc se na ni těším.


Hodnocení:


Ukázka z knihy:

One day, Frida asks me why I always run twice a day.

'You walk around aching and investing a lot of energy in your training, energy that could be used for the family.' 'But I like running,' I say.

'I know, but is it so much less fun to go running just once a day? Will your body feel different then? Will you run more slowly? Anyway, that isn't the reason that you run.'

She says it calmly, looking at me with her light blue eyes. I can see that she has been thinking this for a while. There's no irritation in her voice, just a calm question straight from her heart.

We are sitting at the table, drinking red tea. I have no sensible answer for her. This is just something that I've done for so long: got up in the morning and run, and done the same thing in the evening, every day for 20 years. It's a habit that is so firmly entrenched in my body and I have no intention of changing.

Frida earns most of the money for the family when she is not on maternity leave. She works with stuff she's really good at; she chooses the colours for Volvo cars. It's extraordinary that she can master so many different things. I'm amazed that love can grow year after year. It's different now from when we met, the roots are deeper.


Anotace:

As a teenager, Markus Torgeby turned out to be a very talented long-distance runner. It didn't take long before he was discovered by an enthusiastic coach who set very high goals. However, while Markus performed brilliantly in training, during competitions he often failed inexplicably.

The pressure of competition alongside the strain of caring for his MS-suffering mother took its toll, and when an injury put an end to Markus's running career, he lost his foothold in life. At just 20 years old, Markus moved to one of the most isolated and cold regions of northern Sweden. There he lived as a recluse for four years staying in a tent and braving the harsh Scandinavian winters. And he ran. His time alone would prove to be more than an escape and was in fact a search for a direction in life.

The Runner is a unique and powerful book: a portrait of an extraordinary man as well as a fascinating exploration of running and personal wellbeing.


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.

příspěvek 25 Kč
příspěvek 25 Kč