Zavřeno. Zavřeno. Zavřeno.

17.09.2018

TRÉNINK - Čas od času je fajn vyrazit potrénovat na nová místa. Dnes to vypadá na slunečný podvečer, takže volba padla na nedaleké Beskydy.

Vybíhám s Jirkou z Komorní Lhotky po žluté značce na chatu na Prašivé. Cesta vede, nepřekvapivě, dokopce. Zkouším běžet co to dá, chvílemi je to snad jen rychlejší chůze, ale kromě cca 200m to doběhnu až nahoru k chatě. Jsme domluveni s Jirkou, že ho tady počkám.

Mám alespoň čas se podívat ke kostelíku sv.Antonína Paduánského, který byl zde postaven v roce 1640. V roce 1921 přibyla i chata na Prašivé, jakožto první česká chata ve slezských Beskydech. Postavena byla za pouhého pů roku a částkou 5000 Kč přispěl na její výstavbu i Masaryk.

Jirka pořad nikde, ještě že jsou ty mobily. Někde blbě zahnul a vzal to přímo vzhůru kopcem. Pokračuji sám tedy dál po zelené přes vrchol Prašivá na chatu Kotař, kde se máme potkat. Cesta už je skoro ideál, člověk se dovede i místy kochat. Celé 3km vedu vnitřní hádku jestli si dát na chatě kofolu nebo pivo. Co chvíli přichází chuť na něco jiného. Asi obojí. A polévku. Jirka už tam bude čekat, určitě už objednal jedno orosené bo ví že jsem mu v patách a je to charakter. Dobíhám a už z dálky ho vidím sedět na špalku. Zavřeno.

Co se dá dělat. Voda a jablko z vlastních zásob je skoro tak dobré jako gulášovka a točený Radegast... Další chata je cca 3 kilometry. Kdo si počká ten se dočká. Běžíme zase kousek nahoru, otevírají se výhledy na Lysou horu a hřeben Beskyd. Je to páráda. Nikde nikdo. Klid. Za chvíli jsme na Ropičce od které to je už kousek na Bezručovu chatu. Ta je už přes rok v rekonstrukci, ale má tam hladové okno. Přibíháme se slinou nejen na rtu.

Zavřeno. A ještě provokace formou vypsané nabídky občerstvení... Co se dá dělat.
Teď už to bude pět kilometrů jen z kopce dolů, zpět do Komorní Lhotky.

Přímo u auta je hospoda. Dáme alespoň tam jednoho birela. Táhne nás to dolů neskutečnou rychlostí. Přibíháme k hospodě, taháme z kapes peníze. A zavřeno.

Poučení z výletu? Nevybíhejte v pondělí :o) Žízeň resp. spíše zaslouženou odměnu řešíme v místní prodejně potravin. Kupujeme plecha a na lavičce v centru hasíme žízeň.