Bahenní Wodzisław Śląski 

25.10.2020

Koncem října je v republice vyhlášen opět nouzový stav. Podobně jako na jaře tak odpadá nejedna běžecká akce za druhou. Cestovat je možné pouze za nákupy, k lékaři, za návštěvou rodiny a povolen je také pohyb/sport v přírodě v maximálním počtu pěti lidí. Ivo Jahelka zpívá něco o tom, že "v jiném kraji jiný mrav". A má pravdu. V Polsku není situace tak vážná jako u nás. Zatím. Díky tomu se tak může konat menší závod v nedaleké Vladislavi. A chuť vyrazit za hranice tady je. Pojede nás šest.

Sraz na hřišti v 8:30 platí v podstatě pouze pro Luboše. Toho nabíráme s Radkem a vyrážíme na dálnici. Prakticky na hranici potkáváme druhé auto s Alčou, Martinem a Valdou. Chvíli na to se už zase rozdělujeme. Zdá se, že všechny cesty vedou nejen do Říma. Waze nezklamal, a tak minutu po deváté přijíždí naše auto jako první. Bylo to však první a poslední dnešní prvenství naší posádky. To další už čeká na Alču. Ale to až později.

V kanceláři závodu se registrujeme. Výměnou za 50 PLN dostaneme startovné číslo a energetickou tyčinku. A taky guláš, ale to až taky později. Venku je i přes slibované azuro pouze mlha, která se nechce zvednout z polí. Hlavně že  neprší a nefouká. Vlastně ideální běžecké počasí s teplotou 10°C.

Máme mezi sebou i takové, kteří se chodí před závodem rozběhat. Ostatní tak dostávají info o trati : "bahno a klouže to jak prase" Trailové boty tak měním za ještě více trailové. Běžíme na tři okruhy po sedmi kilometrech. Od půl deváté však už trať orají maratonci a chodci nordic-walking. A aby toho oraniště nebylo málo, minutu před námi vystartují běžci na sedm kilometrů.

Na půlmaratonském startu na 21km odstartuje nakonec 21 běžců. Šestici tvoříme my z Ludgeřovic. Neujdeme tak pozornosti organizátora a jsme přivítáni jako účastníci zahraniční delegace. Zmínku moderátora o tom, že kdo zapadne do bahna tak toho zakopou lopatou si nebereme osobně. To myslel nejspíše obecně pro všechny. Je 10:01 a startujeme.

Pohoda, běží se po trávě z kopce. První zatáčka a bahenní dolík. Bahno se nechce pustit boty a bota se nechce pustit nohy. Rovnováha je naštěstí porušena a vítězí bota v kombinaci s nohou. Netrvá dlouho a dobíháme závodníky na trati sedm kilometrů. Těch bylo o jednoho méně. Vybíháme menší kopeček a dostáváme se na pole mezi řepu. Z bahna místo ní taháme však vlastní nohy. Z protisměru se objevují první postavy unavených maratonců. Těch tu dnes krouží také dvacet. V tu chvíli se ztrácím v tom, na které pořadí se člověk může pohybovat a koho je třeba ještě předběhnout.

První čtyři kilometry vedou z kopce. Logicky tak zbývající tři musí vést do kopce. Klesání/stoupání však naštěstí nejsou dramatická. Na jeden okruh připadne asi 130 výškových metrů. Tohle je však okořeněné přeběhy v poorané brázdě na poli. Síly rychle ubývají. Každý kilometr je poctivě značen. Půl kilometru před cílem potkávám v protisměru Valdu, chvíli na to Radka. Pak už je čas na mě, abych proběhl cílem a vydal se na druhý okruh.

Zanedlouho potkávám Alču, po ní Luboše s Martinem. Druhý okruh a šance se podívat ještě jednou na tu přírodu (čti mlhu) okolo. Běžím sám, ale už vím kudy. Nebude tak zbytečné bloudění, které potkalo maratonce díky nelibosti někoho z místních. Ten otočil směrovou cedulku a přidal tak kilometr navíc. Valdu potkám nečekaně brzy. Už asi kilometr od mého cíle druhého kola. Zrychlil on nebo jsem já zpomalil? Radka potkávám taky o něco dříve, než jsem plánoval. Je to jasné. Nezpomaluji jen já, ale také Alča a Luboš s Martinem. Třetí kolo už bude za odměnu. Mlha zarytě leží na polích a je jasné, že se slunce dnes neukáže. Vůbec to nevadí. I tak je horko. Až moc. Kilák před cílem předbíhám o kolo ty poslední běžce z půlmaratonu a cílem probíhám v čase 1:48:45 hod na celkovém osmém místě. Asi jsem neměl psát o tom kolik nás celkem startovalo :)

V cíli zobnu kousek čokolády a vyliji kelímek s kolou. Ještě, že slovo "kurva" je mezinárodní. Obsluha občerstvovačky pochopila, že to nebylo úmyslně a dostávám druhou várku. Teď už je čas na sprchu, kafe a guláš (v uvedeném pořadí). Výlet za hranice všedních dnů je u konce. Valda nakonec obsadil nepopulární čtvrté místo, byť velkou část závodu byl na druhé pozici, ale Alča vybojovala první místo mezi ženami.

Domů přijíždíme ve 13:30 a kromě dobrého pocitu přivezeme i modré nad hlavou a sluníčko.