Přeskočit na obsah

Jak jsem porazil na maratonu držitele světového rekordu

Vídeň – Letošní maraton se koná v hlavním městě Rakouska již jako 35. ročník. Centrem města jsem vždy jen projížděl. Uběhnout 42 kilometrů a 195 metrů se tedy zdá jako dobrá volba na poznávací túru. V propozicích slibují organizátoři start na mostě Reichsbrücke a následně cestu přes Prátr, podél Ringstrasse, kolem vídeňské státní opery a paláce Schönbrunn. Cíl leží mezi národním divadlem a radnicí.  

viden

První maraton jsem absolvoval v roce 2017 v Praze a po doběhu jsem si byl naprosto jist, že tuto zkušenost už v životě nepodstoupím. Někde jsem potom četl, že na další maraton se člověk může přihlásit až v okamžiku, kdy zapomene na útrapy toho předchozího. Tento okamžik u mě nastal v červenci 2017, kdy se na internetu objevila reklama na vídeňský maraton. Termín konání neděle 22.4.2018 je ještě dost daleko, takže to dotrénuji, aby to tolik nebolelo…

Uteklo to rychle. Do Vídně přijíždím v sobotu odpoledne a ubytovávám se v Ibis budget hotelu. Ten je ideálně umístěný asi 1km od výstaviště Vienna Messe, kde se vyzvedával startovní balíček a také 1km od místa startu nedělního maratonu. Převzetí  proběhne bez problémů. S kolegou Jirkou projdeme pár stánků, ale vzhledem k tomu, že se má jednat o největší sportovní událost roku v Rakousku tak je to docela bída. Večer pivo a pizza u břehu Dunaje a pak už spát.

Snídaně je k dispozici již od 4:30, mi to “zvládáme” až na 6:30 a futrujeme do sebe poslední zásoby energie. Přestože to máme na start pouhý kilometr, vyrážíme hodinu a půl předem. Samotného maratonu se má totiž účastnit 8 300 běžců. Souběžně se však běží půlmaraton i štafeta. Společně se sobotními běhy se závodů účastní 41 919 závodníků ze 130 zemí. Start je přesně v 9:00 hod. a proběhne v několika vlnách.

Už ráno je jasno a 20°C. Vyrážíme po mostě Reichsbrücke a záběry z několika vrtulníků co uvidím druhý den doma jsou úchvatné. První tři kilometry jsou opravdu hromadným během. Všude spousta nohou, rukou a ramen a jediná starost je někde neupadnout či někoho nesrazit při neustálém kličkování.

image 33
Start na Reichsbrücke

Další kilometry ubíhají příjemným parkem v okolí Prátru a následuje samotné centrum města. Teplota postupně roste k 27°C. Na trase je nachystáno spousta občerstvovacích stanic s vodou, iontovým nápojem a banány. Už od desátého kilometru nevynechám ani jednu příležitost doplnit tekutiny a oblít se pořádně vodou doslova od hlavy k patě. Tuto strategii volí mnozí ostatní, přesto né všem pomůže. Od třináctého kilometru padají první závodníci k zemi. Není to příjemný pohled probíhat kolem. Až do cíle prakticky neustále někde houkají sanitky. Hlavně to nepřehnat.

Říká se, že existuje něco jako maratónská zeď, kdy má závodník pocit, že už vyčerpal poslední kapky energie. Většinou je “postavena” na 35. kilometru. V případě Vídně je však ještě jedna mentální zábrana na 20. kilometru. Tam se může běžec rozhodnout jestli bude pokračovat dál na maratónské distanci 42,195 km anebo ukončí trápení a zapíše si účast v půlmaratonu. Dilema je velké. Zahnout doleva na maraton nebo nenápadně uhnout vpravo a ukončit to po dalším kilometru na půlmaratonu? Ještě že jsem Čech. Zaplatil jsem si to tak se přece nenechám ochudit o litr vody a půlku banánu co mě ještě čeká :o)

image 35

Po dalším kilometru jsem v půlce závodu bez možnosti couvnout zpět. Čas 1:48 hod ukazuje, že pražský výsledek nepřekonám. Nevadí, hlavně přežít. Prakticky až do třicátého kilometru se běží bez problémů vytrvalým tempem. Pak začne morálka opadat. Naštěstí však stojí skoro všude podél trati spousta fanoušků a ti mě ženou (no spíše posouvají) vpřed.

Do cíle se dostávám v čase 3:48 hod na 1 905 místě a jsem spokojen. V podstatě jsem porazil držitele světového rekordu v maratonu Dennise Kimetta, který musel ze zdravotních důvodů na 25. kilometru odstoupit. Opravdovým vítězem mezi muži je marokánec Salaheddine Bounasser v čase 2:09 hod. Mezi ženami dnes zvítězila Nancy Kiprop z Keňy s časem 2:24 hod.

image 36

Teď už rychle převléct, neztratit se v metru při přesunu z cíle na start a po třech a něco hodinách řízení stihnout ještě večerní grilovačku v Ludgeřovicích s vychlazenou dvanáctkou. Život může mít přece jen několik podob :o)