V nohách mám už 100 000 mil

10.09.2021

Autor knihy: Vlastimil Dvořáček - Rok 2020 přinesl spoustu změn a nečekaných zpráv. Jednu takovou jsem zachytil v médiích. "Zrušené závody přinutili běžce zaběhnout maraton u sebe doma. Na okruhu dlouhém 13,46m, který vedl přes obyvák, jídelnu, chodbu a kuchyň nakroužil neuvěřitelných 3135 koleček. Cíle dosáhl v čase 5:54:49 hod." Blázen, řekl jsem si.

Uběhl více než rok, když jsem díky knize Ultrapůlmaratonec od Zbyňka Vondráka zjistil, že nějaký Vlastimil Dvořáček má v nohách už více než 165 000 km a že o tom dokonce napsal knihu. Zkusil jsem autorovi poslat mail, jestli by mě svoji knihu nezaslal výměnou za napsání recenze. Souhlasil.  To jsem ještě netušil jak velkou postavou, nejen českého ultra, Vlastík doopravdy je. Na trase, která vzdáleností odpovídá čtyřem oběhům zeměkoule, posbíral spoustu zážitků. Bylo tak o čem psát. 

Kniha je to autobiografická, přesto první řádky nepatří autorovi samotnému. Dříve než se dostaneme k neuvěřitelnému příběhu, nabídne nám Vlastík trochu historie českého ultraběhu. Sám jsem netušil, že první zmínka o běžeckém závodě spadá až do středověku. Konkrétně do roku 1297, kdy usedá na trůn Václav II. Drtivá většina kapitoly se však pohybuje v devatenáctém a dvacátém století. Určitě to stojí za přečtení, takže nepřeskakovat. Závěr pak patří deseti nejlepším českým ultra vytrvalcům. Své jméno autor neuvedl, ale další kapitoly nás jednoznačně přesvědčí o tom, že i on má zde své místo.

Netrvá dlouho a už stojíme na startu prvního maratonu. Píše se 8. duben 1989 a Vlasťovi se narodí dcera. Co jiní oslavovali rumem a pivem, on oslavil během ve Stráži pod Ralskem. První ultra resp. první 24 hodinovka na sebe nenechala dlouho čekat. V předvečer divokých listopadových dní si ji zaběhl kde jinde, než v Plzni (Brno promine).  Poznal doposud nepoznané - třeba i svého hrdinu Tomáše Ruska.

Železná opona padla. Začínají cesty za hranice. Pochopitelně na západ (na východ se vydáme ke konci knihy). Ti dříve narození si velice dobře pamatují ten prvotní šok jak vypadal normální svět. Ti později narození si o tom můžou přečíst. Rakousko, Německo, Itálie, Holandsko, Francie... Cesty za hranice všedních dní. Jaký to rozdíl oproti podmínkám dnešní české špičky. Nebylo vyjímkou dorazit na místo závodu na 100 km v předvečer startu, najít bivak v místním parku či na nádraží a druhý den po odběhnutí se zase vrátit zpět. Na šichtu. 

Necestujeme však jen do zahraničí, ale přečteme si o prvních ročnících dnes již zaběhlých (zaniklých) závodů. Masochistický ultramaraton, 24 hod. na brněnském výstavišti,...  

Čtenář nezůstane na pochybách, že zcela určující osobou českého ultra byl právě Tomáš Rusek. Velice pozitivně hodnotím to, že autor knihy nemyslel pouze na sebe, ale pár kapitol v knize "o sobě" věnuje právě také svým soupeřům - kamarádům. Jsou to jména, s kterými se v knize pravidelně setkáváme, takže jejich "medailonky" opravdu přijdou vhod. Kromě článku o Tomášovi si přečteme např. o Jardovi Kocourkovi, Honzovi Ondrušovi či Yiannisu Kourosovi.  

Kniha běží rychleji než autor samotný. Od roku 1989 se přesouváme celým světem až do roku 2018. Zážitky z maratonu v obyváku si tak v knize nepřečteš - ty najdeš na osobním blogu autora Ultravlasta. O čem si přečteš, jsou závody v Austrálii, Japonsku, Mexiku, Jordánsku, USA, Korei, Indii, Chile,...  Vlastík doslova tu zeměkouli proběhal.

Kniha pokrývá období zhruba třiceti let. Je tak zřejmé, že běžecká forma nemohla jít jen a pouze nahoru. Lámat se to začalo někdy po roce 2010. Postupem času se autor věnuje nejen běhu samotnému, ale i poznávání nových krajin. Za mě ideální kombinace. Kniha se tak stává návodem a inspirací. Tou může být ostatně také poslední dvoustrana v knize. Největší úspěchy a osobní rekordy. Od maratonu až po běh na 1000 mil... Ne menším úspěchem je umění skloubit rodinný život i ten pracovní s denní porci "nutných" kilometrů. To první se snad s menším zaškobrtnutím podařilo, to druhé se podařilo určitě. Zaměstnavatel, firma Isover, podpořila třeba i vydání této knihy.


Recenze mají být objektivní. Tato však nebude. Osobně považuji tuto knihu za jednu z nejlepších, které jsem o běhání četl. Nenajdeš tam návod či plán jak běhat lépe a rychleji. Najdeš tam však inspiraci, a to je mnohem důležitější. Škoda jen, že i v knižním odvětví nás drtí marketing. Do podvědomí se nám tak zapíšou rady od Miloše či tipy na běhání naboso (nejlépe v Měděnném kaňonu).  A to je škoda. Tato kniha si totiž zaslouží být více na výslunní. Více než kde jinde doporučuji kliknout níže na odkaz "kup si knihu" -kupuješ přímo od autora.

"Není umění vítězit, když se daří. Ale umění doběhnout, když to pořádně bolí."  Moto z úvodu knihy, které autor dovedl naplnit. My ostatní se o to můžeme pokusit.




Hodnocení:


Ukázka z knihy:

Další krizový okamžik přichází dvaatřicátou hodinu. Musím vyhledat lékařskou pomoc. Otlaky na palcích obou nohou jsou nesnesitelné, začínají mi ztěžovat běh. Nehty na palcích už jsou načaté, slezou mi pak po závodě. Jediným řešením pro mé další pokračování v závodě byla nutnost vystřihnout špičky bot zánovních maratonek. Po ošetření a s upravenými botami jsem pak opět kroužil po ovále. Chybami se člověk učí i po mnoha letech běhaní. Před závodem jsem si pořídil nové termoplastické vložky do bot. Neuvědomil si, že se mi tím prostor v botě zmenší. Příště už budu chytřejší a budu si kupovat boty minimálně o číslo větší.


Druhou noc odstupuje Tom Possert pro problémy s kyčelními klouby. Odstupuje i Petr Solnička, přesněji řečeno je odnesen z dráhy. Diagnóza - přetížení natahovače povázky stehenní. Petr vždy strašně chce, bojuje až do úplného zničení se. V sedmatřicáté hodině závodu se dostávám na druhé místo a začínám pomalu stahovat náskok Jardy. Následujících jedenáct hodin je ve znamení snižování náskoku. Každou hodinu jsem se k Jardovi o něco přiblížil. Ovšem ten byl jednu chvíli až čtyřicet kilometrů. Bylo mi jasné, že není v mých silách Jardu doběhnout. Škoda, že nebyl závod o pár hodin delší, kdo ví?


Poslední hodiny probíhaly za neobyčejného zájmu diváků i médií. Jarda nakonec nakroužil 385,0 km. Mně rozhodčí naměřili 372,8 km. Zlepšil jsem se o neuvěřitelných 60 kilometrů. Ani v duchu by mě před startem nenapadlo, že jsem něčeho takového schopen. Asi se konečně projevilo víc jak desetileté tréninkové úsilí. Byla splněna i další podmínka. V pravý okamžik se sešlo víc faktorů, které kladně ovlivňují výkon. Mám na mysli hlavně zdraví, psychika, skvělý servis, výborně zásobená občerstvovačka.


Ač totálně vyčerpaný, snažil jsem si to v cíli užívat. Kdo ví, jestli se mi někdy podaří tak skvělý výsledek zopakovat. Pózuji s Jardou pro fotoreportéry a pak následuje slavnostní vyhlašování. Je zde přítomný i prezident Světové ultramaratonské federace Malcolm Campbell. V Brně podepsal smlouvu s pořadateli o konání světového šampionátu v běhu

zápis ze závodu na 48 hodin, Brno


Anotace:

Čtenáři se mají možnost seznámit s úspěchy, ale i pády, které jsem za víc jak 30 let nasbíral nejen na české, ale i světové ultramaratonské scéně. Snažil jsem se v ní zmapovat historii českého ultra až po současnost. Nechybí ani běžecké profily našich nejlepších ultra běžců. Vzpomínám na osobní zážtky se světovou legendou Yannisem Kourosem atd. Knížka není pouze čistě běžecká. Promítly se v ní i mé životní osudy. Zajímavosti a zážitky z výprav za běháním po celém světě.


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.

příspěvek 25 Kč
příspěvek 25 Kč