Urááá na Kozubovou

28.07.2019

BĚH NA KOZUBOVOU - je 20. ročník závodu, který je zařazen do Českého poháru běhů do vrchu. Na závodníky čeká trasa 5 000 m s převýšením 500 m. V letošním ročníku si tuto výzvu nenechalo ujít rekordní počet 274 běžců a běžkyň. Všichni dokončili.

Říká se, že se v hospodě člověk dozví úplně vše. Ne jinak tomu bylo při čtvrtečním večerním posezení s běžci z BK Ludgeřovice. Tam padla informace o chystaném běhu. Náhoda tomu chtěla, že noc ze soboty na neděli budu trávit v nedaleké Tyře. A tomu se říká výzva.

sobota, 27.7.2019

Před každým závodem by se mělo odpočívat a šetřit síly. Co však z toho člověk bude mít? Lepší čas o půl minuty? To za to nestojí.

Je sobota ráno a venku to vypadá na další pěkný den. Budík zazvoní o páte ráno a chvíli na to vybíhám kolem Ludgeřovic na "své" víkendové kolečko. Za dvě hodiny mám za sebou odběhnutý půlmaraton. A větší chuť k jídlu.

Do obce Tyra v Beskydech přijíždíme s manželkou v odpoledních hodinách. Ubytujeme se v místním penzionu. Věci hážeme na pokoj a vyrážíme vzhůru.

Vzhůru na vrchol Ostrý, resp. na turistickou chatou pod Ostrým. Tohle bude ideální trénink na zítřejší dopoledne. Co se délky a výšky týká, čeká nás dnes trasa se stejnými parametry jako zítřejší výběh. Jsem rád jen chvíli. Po pár kilometrech stoupání po žluté si neumím představit, že bych něco takového chtěl běžet. Dnes nás motivuje alespoň nějaký dlabanec na vrcholu...

Necelý kilometr od chaty již slyšíme živou muziku. Tu, uprostřed lesa? Přicházíme k chatě a zjišťujeme, že probíhá právě Ostrý bluegrass, čili hudební festival několika fajn kapel, které hrají pod širým nebem. Pár desítek lidí sedí venku. Toho využijeme a sedneme do prázdné chaty. Za chvíli je na stole zelňačka s pivkem + jedna kulajda. Druhé pivo mě postihne už venku. Obsah sklenice dopíjím s posledními akordy kapely Blueland.

No což. Je třeba vyrazit. Cestu zpět volíme po modré značce směr Oldřichovice. Modrá barva sedla. Trasa vede totiž přes obsypané borůvkové pole. S pivem to je, údajně, moc dobrá kombinace.

Před osmou večerní přicházíme zpět na penzion. Objedeme tři hospody. Buď se koná svatbanebo vše snědli nebo mají zavřeno. A mi máme hlad. Nakonec jsme rádi za studeného utopence a nakládaný hermelín u nás na penzionu. K tomu otvírám láhev červeného Merlotu (Tarapaca). Zuzce to moc nejede. Co včil? Dát si sám celou sedmičku? V noci před závodem? Někde jsem slyšel, že červené víno je dobré na červené krvinky. A ty transportují tělem kyslík. A tím se zlepšuje VO2 max. tedy parametr výkonosti nejen běžců. To je teorie. Je potřeba se o ní přesvědčit. Láhev úspěšně vypíjím a k tomu ještě pytlík chipsů - ty mají sůl, a to je minerál. Ten také nemůže zítra uškodit.

neděle, 28.7.2019

Nedělní ráno nás o sedmé budí budík. Na snídani jsme první a cpeme do sebe co se dá. Je potřeba mít slušný základ. Do Dolní Lomné přijíždíme přesně v devět hodin.

První cesta vede k muzeu, kde probíhá registrace. Potkávám tam taky Luboše, Radka a Alenu - další běžce z domácího BK Ludgeřovice.

Vyzvednu číslo s čipem, nepotřebné věci nechám v autě a pak už vyšlu Zuzku směr Kozubová. Jako předvoj. Teoreticky by tam měla dorazit, jakmile budu dobíhat.

Běh na Kozubovou startuje přesně v 10 hodin od místní pekárny. V propozicích se píše, že trasa začíná prvně pozvolně, pak u Nové Polany nabere na prudkosti no a ta se ještě zvýší v konci závodu. Uf. To bude paráda. Hlavně v těch 30°C.

Detet hodin. Na startu stojí různý mix závodníků. Nechybí mistr ČR v běhu do vrchu a účastník MS v běhu do vrchu Marek Chrascina, ale i další reprezentanti ČR. Je tu také jeden z nejlepších ultra běžců Marek Causidis. Ke startu se chystá i Jaroslav Gaman, který závod dokončil v 84 letech nebo třeba Oldřich Šmída, který i ve svých 71 letech doběhl o 4 minuty předemnou (39 let) .... No ještě že jsem měl včera to víno na zvýšení VO2 max...

Start. Startuji netakticky z posledních pozic. Ať mám pocit, že alespoň nekoho předběhnu. Všude se říkalo, hlavně pomalu. Neuhnatse, než přijdou pořádná stoupání. Neženu se tedy a šetřím síly na později. Cesta fajně ubíhá lesem za mírného stoupání.

Druhou etapu závodu od Nové polany nelze nepoznat. Cesta se stáčí vpravo a ještě více do kopce. Mám plán vydržet a běžet v kuse. Plány je však třeba revidovat dle aktuální situace. Mám tedy nový plán. Sem tam jdu. Po chvíli vybíháme z lesa a v tu chvíli se vedro znásobí. Vytahuji alespoň mobil a dělám pár fotek.

A kde nefotím já, fotí jiní (i mě s číslem 265). Co kilometr míjím ukazatele závodu, takže vím, kolik zbývá i výškově.

Naštěstí je 5km jen 5km, takže netrvá dlouho a jsem nahoře.

Čas je relativní. Trvalo mi to přesně 37:59 min, tedy o 11 minut déle než vítěznému Chrascinovi (vlevo). Ten překonal traťový rekord z roku 2003.

Na Kozubové je přeplněno. Předemnou doběhlo již 126 běžců. Tím to ale nebude. Ti ostatní dorazili jako diváci či spíše učastníci anennské poutě.

V cíli už na mě čekal Radek, který doběhl v čase 37:23. Chvíli po mě dorazil i Luboš s Alenou.

Trasa Běhu na Kozubovou :

U cíle potkávám Zuzku. Déle se tady nezdržujeme. Je tu opravdu plno. Nenecháme se ani zlákat nabídkou pečené brambory se slaninou za lidových 129 Kč

Chvíli uvažujeme o prohlídce místní rozhledny. Tento zájem však má dnes i spousta ostatních. Na rozdíl od nich tu myšlenku nedotáhneme do konce a raději pokračujeme směrem na chatu Kamenitý.

Po třech kilometrech nás na chatě, kromě o něco menší spousty lidí,čeká vychlazený birell a česneková polévka s haluškama. Od přecpání nám pak pomohlo  dalších šest kilometrů pěšky k autu. A tam další birell. A zmrzlina.

Po hodině jsme doma. Už ani nevím koho to napadlo, ale vytahujeme kola a jedeme na 19 km dlouhou projížďku po okolí.

To asi ať dostaneme pořádnou chuť na špekáček z ohně, který nás čeká večer.