Ultramaratonec

Autor knihy: Dean Karnazes -Není mnoho (nejen) ultra běžců, kteří by neznali tohoto američana s řeckými kořeny. Bez přehánění se dá říci, že je žijící legendou. Světovou proslulost mu daly nejen sportovní výkony, ale také slušný marketing. Umí prostě obojí.

Kniha Ultramaratonec, která vyšla roku 2006 s podtitulem "Zpověď nočního běžce" (ang. Ultramarathon Man: Confessions of an All-Night Runner) tak nepřekvapivě popisuje cestu k vrcholu. A měl k němu dobře našlápnuto již od dětství. V jedenácti podniknul 77 km dlouhý tzv. rim-to-rim-to-rim trek v Grand Canyonu, ve dvanácti sedl na kolo a rozhodl se oslavit narozeniny s prarodiči, kteří bydleli 70 km daleko, ve třinácti...

S během začal jako dítě na základní škole. Už tehdy pozoroval, že dovede trpět o dost více než jeho i starší spolužáci. Uznání si tak získal u prvního trenéra McTavishe. Ten razil jednoduchou teorii. Makej na plno a ke konci přidej. Asi studoval Zátopka a jeho "Když nemůžeš, tak přidej" Deanovi tohle sedělo. Se značným přehledem tak vyhrál i poslední závod pod tímto trenérem. Zklamal ho však tím, že si ho užíval. To bylo znakem toho, že nemakal na plno.

Středoškolská léta pak byla ve znamení "souboje" mezi dvěma skupinami. Na jedné straně běžci na atletickém oválu, na té druhé běžci trailových tratí. Ti první přistupovali k běhání se značnou mírou odpovědnosti, řešili rychlost, životosprávu a mezičasy. Ti druzí četli Kerouaca, chodili po hospodách, surfovali a když měli čas tak si šli prostě zaběhat. Dean patřil k těm druhým. Zde ho ovlivnil další trenér Benner od kterého si odnesl jednoduchou radu: "Běhej srdcem"

Vše se zdálo být v životě Deana perfektní. Zasáhl však osud, když při autonehodě zemřela v den svých osmnáctin jeho sestra. Běh se postupně stal minulostí.

Začaly večírky a postupné budování kariéry v marketingu. A životní prázdnota. Měl velmi slušnou práci, dům, ženu a zdálo se, že má život jasně nalajnovaný. Uvnitř však cítil prázdnotu. Vše vyvrcholilo v den jeho třicátých narozenin na večerní oslavě v baru. Uslyšel svůj vnitřní hlas. Odešel na záchod a už se nevrátil. Před půlnocí dorazil domů, v garáži našel staré boty, vysvlékl se do spodního prádla a vyrazil vstříc nočnímu San Franciscu. Šel se proběhnout. Běžel a běžel a běžel a ... uběhl 48 kilometrů. Slušný restart. 

Dva týdny byly potřeba na zhojení všech bolístek. A opět začal. Teď už postupně navyšoval své dávky. Silným impulzem se mu stalo setkání se dvěma mariňáky, kteří trénovali ve městě kopce. Trénovali totiž na ikonickou stomílovku Western States 100 Opět dal na svůj vnitřní pocit. To bude ono. Začal makat o kus více. K přihlášení bylo třeba absolvovat 50-ti mílový závod pod 9 hodin. Měl další cíl. Šel do toho tak, jak ho trenér McTavish naučil. Makal naplno od samotného startu. Těch chyb co udělal v závodě bylo hodně. Tou první bylo, že na závod vyrazil ve svém novém Lexusu. Závod zvládl, získal kvalifikační body, ale tělo se zhroutilo. Šílené křeče a několika násobné zvracení. Uvnitř nového Lexusu...

Cíl měl však jasný. Western States 100. Speciální ocenění získají všichni, kteří dokončí závod pod 24 hodin. Jak asi dopadl ve své premiéře Dean? Už asi tušíš, že ani tohle mu nestačilo. Proč nebýt třeba prvním týpkem, který uběhne maraton, kde cílem bude Jižní Pól. Dalším rekordem, který přišel vzápětí, bylo nejrychlejší oběhnutí zeměkoule. Ostatně stačilo oběhnout vlajku.

Kniha vrcholí účastí na štafetovém závodě z Calistogy do Santa Cruz. Štafetu tedy běží všichni ostatní. Dean se rozhodl uběhnout celých 320 km sám na jeden zátah (jednou nestačilo, celkem má, zatím, jedenáct účastí na tomto závodě). Další štací bylo 560 kilometrů za 80 hodin a 44 minut (bez spaní) nebo 50 maratonů za 50 dní. Inspiraci čerpal asi u Reného Kujana. Nepřekvapí, že vyhrál také Badwater Ultramaraton v Údolí smrti. Dvakrát.

Zdá se, že lidské možnosti jsou takřka neomezené. Pokud tě bolí nohy po večerní desítce a myslíš, že zítra musí přijít pauza tak mrkni na autorův Twitter nebo se pusť do této knížky. Zjistíš, že máš totiž rezervy. Jak by ale řekl Dean: "Běhej hlavně srdcem"  


Hodnocení:


Ukázka z knihy:

To call running "fun" would be a misuse word. Running can be "enjoyable." Running can be "rejuvenating." But in a pure sense of the word, running is not fun. After qualifying for the Western States, I ran every chance I got. Mostly I ran early in the morning or late at night. Sometimes I could squeeze in a run at lunch. But just like most runners, running was something that had to fit around my hectic work schedule, so it would be a stretch to call it fun. Now "entertaining" might more accurately describe things. Showing up for Monday-morning meetings after having run for the previous five hours was entertaining. Running a quick eight miles during lunch, and then changing in the backseat of my car, was entertaining. Running through places like Bentonville, Arkansas, and Lubbock, Texas, was, well, entertaining (and I'm glad to have escaped alive, given the many strange looks I received from people with gun racks in their pickups). It was a schizophrenic existence-renegade extreme athlete on one hand, corporate loyalist on the other-but I was willing to do whatever it took, and I spent the balance of a year largely concealing my behavior from co-workers. Running was a passion; work paid the rent and Julie's dental-school bills. There would be no sacrificing my "company man" reputation for running. So I downplayed my running, uneasy that others might interpret an extracurricular interest of this intensity as a softening of my devotion to the company. A kink in the corporate armament. Yet in my heart, my devotions were indeed shifting. Completing the Western States Endurance Run.


Anotace:

O muži, který uběhne 421 km nonstop za 75 hodin a chystá se pokořit hranici 300 mil (482 km). Myslíte si, že Bostonský maraton, měřící 42 kilometry, je vrcholná zkouška vytrvalosti? Dean Karnazes má maratonský běh jako rozcvičku. Vzdálenosti, které tento "stoprocentní ultramaratonec" zdolává, popírají hranice lidské vytrvalosti. Bez zastavení uběhl 226 mil (364 km) - dvě noci bez oddechu. Dean svůj ohromující běh líčí tak podrobně a živě, že navždycky změní vaši představu, co dokáže lidská mysl a tělo.