Konstantin Wiesner – Kniha má podtitul “Jak zvládnout Spartathlon a leccos dalšího” Náhoda tomu chtěla, že jsem knihu poprvé otevřel v pátek 24.9.2021. V den, kdy právě startoval další ročník řeckého ultramaratonu. Tento již legendární závod o délce 246 kilometrů se běhá od roku 1983. Je pořádán na počest běžce Feidippida, který byl v roce 490 př. n. l. vyslán do Sparty, aby její obyvatele požádal o pomoc v bojích s Peršany. Dorazil do Sparty den poté, co opustil Atény. O stejný výkon se v novodobé historii pokouší každé září pár stovek běžců z celého světa. Zhruba polovina z nich tuhle cestu zvládne a závod dokončí v časovém limitu 36 hodin. A někteří o tomhle napíší i knihu.
Spartathlon
Spartathlon roku 2018 byl pro české ultramaratonce mimořádně úspěšný. Jeden z favoritů celého závodu Radek Brunner získal druhé místo (podobně jako letos) a stejnou příčku mezi ženami obsadila při své premiéře i Kateřina Kašparová. Mezi vítěze však patří každý, kdo doběhne. Tedy i Konstantin Wiesner, nejstarší účastník české výpravy (52 let) a autor této knihy.
Trochu jsem se obával toho, že se celá kniha potáhne od Atén až do Sparty. Ne, že by nebylo o čem psát. Zážitků na takto dlouhé trati musí být více než dost. Vždy to lze ale shrnout do věty ve stylu: “Fakt jsem nečekal, že něco takového můžu dát, bylo to fakt drsný, ale dal jsem to“. No a k tomu pak přidat pár slov jako “asfalt, rafinérie, hora Parthenio, Leonidas“. Překvapení tak nastalo po pár stranách, kdy se Kosťa dostal do cíle. Hotovo, splněno. O čem bude sakra tedy ten zbytek? (Pozn. Pokud si chceš přečíst něco více o Spartathlonu, mrkni na knihu Running up that hill od řecko-anglického autora Vassose Alexandera).
V ději se vracíme zpět do dětství/mládí a čteme příběh člověka mnoha profesí. Příjemným zjištěním byla skutečnost, že autor je hlavním pořadatelem Barokomaratonu v Plasích u Plzně. Závodu, který si Českem nese skvělé jméno díky perfektní organizaci a příjemné atmosféře. Tohle můžu jednoznačně potvrdit díky své letošní účasti na ultra trati – První kilo. O důvod více se do knihy začíst. Co stojí za úspěšným závodem? Parta kamarádů, které autor nejednou zmiňuje v knize. Společné dovolené, akce, zážitky.
Život však nebyl jen pohodový. Bylo toho hodně s čím se musel Kosťa vyrovnat. Smrt dcery, rakovina, naštíplá páteř, …. Pomohl sport, kamarádi a kdo ví co ještě. A taky nejspíše splněné touhy. Chceš něco zažít? Musíš chtít a musíš se o to alespoň pokusit. Kosťa chtěl. Chtěl létat na křídle, chtěl kormidlovat jachtu na širém moři, chtěl uběhnout stovku, chtěl skákat na lyžích, chtěl… prostě žít.
Z hlediska životního příběhu má kniha potenciál “amerického bestselleru” Mohla být napsaná líbivě a vzletně. Je v ní spousta pádů až takřka na samotné dno, z kterého se autor dovedl vyhrabat. Mohlo tak padnout spousta keců o tom co pomůže Tobě, pokud máš stejné či podobné problémy. Nestalo se tak. Děj knihy místo toho skáče na časové ose a chvílemi je složité se vyznat v jaké životní etapě autora se nacházíme. A to je vlastně dobře. Život byl plný zvratů a tahle neučesanost asi ke Kosťovi perfektně sedí. Souhlasím s tím, co je uvedeno v anotaci – z textu čiší ryzí člověčenství. Bez zbytečných příkras. Prostě tak, jak to život napsal.
V knize tak nenajdeš reklamu na poklidný a přímočarý život. Místo toho tam najdeš inspiraci a snad i jednu radu. Radu, jak žít. No přece podle mota: “Raději shořet než vyhořet”. Nech se inspirovat.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Dlouhé běhy jsou jako život. Jednou jsi dole, jednou nahoře. A čím víc si užíváš na vlně úspěchu, tím větší pád pak přichází. Takže chlapče, klídek, dejchej, kroť se, euforii potlačuj, šetři síly na průsery. Beny pravidelně čeká na občerstvovačkách, připravuje pokrmy, pomáhá oblékat usušené věci, obouvat, povzbuzuje. Odpovídá na mé opakované hloupé dotazy, kolik mám naběhnuto na limit a podobně. První velká krize přišla nečekaně a byla spojena s již zmiňovaným Zorbou, na kterého nebyla hlava připravena. Hurikán se blížil proklatě rychle, předcházel jej vichr a proudy vody. Cca 115. kilometr, totálně promočenej, občas nevyhnutelný běh loužemi, voda po kotníky, pot pod všemi možnými vrstvami oblečení stejně smývá voda. Ale je to dobrý, já držím, pořád soustředěnej jen na sebe, případně na to, kdy se zas Beny objeví. A najednou, jako každá rána, kterou nechceš, to přišlo ze vteřiny na vteřinu.
Puchejře, mokro, stmívání. Je mi jedno, že mám něco naběhnuto, chci do auta, ohřát, převlíct do suchýho. V okamžiku, kdy sedneš do auta, jsi vyloučen. Vím, ale nějak jedno. Bylo to hezký, bylo toho dost. Volám domů Šárce, ať se připraví na vysvětlování a blbý dotazy kamarádek, proč jsem to zabalil. Několikrát jsem chtěl dlouhý závod zabalit, většinou při na mne už rychlých stovkách, ale většinou nebyla odpověď na otázku PROČ? Nic tě nebolí, zdraví drží, tak běž, jenom se ti nechce makat. Ale tady důvod je, jsem v pr… Žena mi to nebere, volám synovi. Posledním rokem student medicíny, dvojnásobný mistr světa v kickboxu, odpůrce veškerých podpůrných, protibolestivých pilulek, které se bohužel i mezi ultrákama občas objeví. Jeho motivační řeči, kterými mi vracel moji “podporu” při jeho boxerských zápasech byly v tu dobu, stejně jako tenkrát ty moje, jen “kecy”. Jeho “Vydrž aspoň ještě hoďku a až pak to vzdej” byl vrchol.
Neslyší, že jsem nejen prošitej, ale i “prochcanej na kost”? “Vízku dobrý, dík, jen mi řekni, kdy mamka přijede.” “Tatí, víš, ona dneska už asi nedorazí, prý má něco v Plzni.” Tak já tady umírám, je mi fakt dost těžce a ona si někde trajdá? Nesleduje facebook, nefandí, nedrží pěsti… Existovat rozvod na dálku, už jsem volnej. Za chviličku telefonát ukončuji, obava o telefon, fakt hodně vody shora. Za zatáčkou by měl být checkpoint. Beny, auto, najíst, odpočnout, spát. Pak je malinko líp, zas přemýšlím o těch 2,5 hodinách k dobru. A znovu depka. Ach jo. Proč jsem sem lez. Prvně v životě zažívám “slyšiny” a následně “vidiny”. Vybíhám poslední malej kopeček a z horizontu slyším nepatrný “Kosťoo! Je to on? Kosťoo!” Hrabe mi. Zdá se mi, že vidím kamaráda Radka, bráchovu ženu Petru. To nemá cenu, končím. Vidím vlajku s nápisem Barokomaraton. “Koosťooooo!!!!” Výkřik, co nikdy nezapomenu.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Grafia |
| Rok vydání | 2020 |
| Počet stran | 120 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Spartathlon je ultramaratonský závod o délce 246 kilometrů. Od roku 1983 se běhá vždy v září v Řecku mezi Aténami a Spartou. Je pořádán na počest běžce Feidippida, který byl v roce 490 př. n. l. vyslán do Sparty, aby její obyvatele požádal o pomoc v bojích s Peršany. Dorazil do Sparty den poté, co opustil Atény. Konstantin Wiesner byl ve své profesní dráze učitelem, podnikatelem v reklamě, obchodním ředitelem televizního kanálu i vychovatelem v diagnostickém ústavu. Celý život sportuje, ostatně tělocvik vystudoval na Pedagogické fakultě v Plzni. Je hlavním pořadatelem Baroko maratonu. Ve svých 52 letech byl v roce 2018 nejstarším účastníkem Spartathlonu za Českou republiku. Mezi zkušenými spartathlonisty zdaleka nebyl favoritem, nadto závod běžel poprvé. Skončil 84. s časem 32:44:08. Co ho vedlo k účasti na jednom z nejtěžších běžeckých závodů světa ve vlasti jeho dědečka? Jak se připravoval? Jaké překážky musel překonat? Jak se vyrovnával s krizemi v průběhu závodu? Co ho motivovalo závod dokončit? A jak mu sport pomáhá zvládat životní zvraty a ztráty?
Kniha je spontánní výpovědí muže, ze kterého je cítit člověčenství na každém kroku. Člověka s vůlí i s pokorou, empatií vůči druhým i porozuměním vlastnímu chování. S poctivostí sobě vlastní vypráví o cestě, kterou ušel (a uběhl), ve vyprávění se prolínají pocity běžce i otce rodiny, který ztratil dceru po vyčerpávajícím boji se zákeřnou chorobou. Kniha není návodem, jak běhat, ale spíš inspirací, trekem do vlastní duše. Čte se se zatajeným dechem.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
