Robo Štefko

Autor knihy: Jiří Šoptenko -Jak to vypadá, když jeden velmi dobrý běžec dělá rozhovor s ještě lepším běžcem? Tedy s nejrychlejším běžcem československé historie? To si lze přečíst v uvedené knize, která vyšla samonákladem autora.

Robo Štefko (*1968) je rodákem z Košic. Nebýt Emila Zátopka, tak bychom mohli říci, že je také nejslavnějším československým běžcem. Měl však trochu smůlu. Své nejlepší časy běhal v divokých devadesátkách. Spoustu lidí tehdy zajímalo všechno možné, jen ne tvrdá dřina na atletické dráze.

Robo je držitelem všech "česko-slovenských" vytrvaleckých rekordů na tratích 5 km, 10 km, půlmaraton a maraton (2:09:53). Svůj nejrychlejší maratonský čas zaběhl v roce 1998 jako občan Slovenské republiky. Český rekord (2:11:57) tak stále drží novojičínský Karel David z roku 1993 (Robert přijal české občanství v roce 2004). Na MS v krosu si Robert doběhl pro 10. a 12. místo. Na ME 1994 na trati 10 km vybojoval 4. místo. V roce 2000 byl nejrychlejším evropanem na půlmaratonské trati (1:00:29). Rekordy na ostatních tratích lze vyčíst v tabulce.

I přes uvedené úspěchy se pro širší, neběžeckou komunitu nejedná o známé jméno ani tvář. Tato kniha však neběžecké veřejnosti určena není. Svým obsahem je daleko od povrchnosti. Na 124. stranách je zaznamenán mnoha hodinový rozhovor mezi Jiřím a Robertem. A že je na co se ptát. Neptá se pouhý novinář, ale hodně slušně běhající novinář. Šoptenko sám vybojoval několik medailí na mistrostvích Čech a Československa a byl také reprezentantem.

Není divu, že v rozhovorech postupně plyne čas od dětství, přes mládežnické úspěchy, hvězdnou část kariéry až po odchod do běžeckého důchodu. Tam ostatně Robo neodešel nikdy. Působí například jako trenér Jiřího Homoláče a vede také běžeckou školu.

V knize však není zpovídán pouze Robo. Více než 140 stran je dáno k dispozici rozhovorům s kolegy. Vzpomenout lze např. nejčastějšího sparingpartnera a rovněž velmi úspěšného reprezentanta Mira Vanka, trenéry Vlastíka Bukovjana či Dušana Valenta, běžecké soupeře Karla Davida a Jana Pešavu nebo rozhovory se současnými či bývalými svěřenci Jirkou Homoláčem, Lucií Sekanovou atd. Zapomenout nelze ani na manželku Renátu.

Závěr knihy dokreslují fotografie a ukázka z běžeckého deníku Roberta Štefka. Ono fakt nestačí se s talentem narodit. Bez dřiny by se to neobešlo.

Hodnocení:


Ukázka z knihy:

Již osmnáct let nezaběhl žádný český běžec 5 km pod 14 minut (posledním byl Tomáš Krutský - 13:51.49), na 10 km se nikdo nedostal pod 29 minut dokonce dvacet let (naposledy Jan Pešava - 27:47.90). Na Slovensku není situace o mnoho lepší, přitom není pochyb, že nejrychlejší Češi i Slováci věnují běhání spoustu času a energie. Kde hledat důvody nižší výkonnosti českých a slovenských běžců?

Zastávám názor, že krize česko-slovenského běhu je způsobena generační pauzou. U vytrvalostních běhů přišla velká výkonnostní propast poté, co se závoděním skončila naše generace (Miro Vanko, Honza Pešava, já aj.). Bylo lépe, v současnosti je hůře, ale pevně věřím, že se vše opět změní k lepšímu. Možná je to dáno už vedením ve školách. My měli jako děti kvalitnější tělesnou výchovu. Vzpomínám si, jak jsme se půl roku věnovali atletice a učili se všechny disciplíny od skoku do výšky přes vrh koulí, sprinty až k běhům. Plnili jsme odznak zdatnosti, věnovali se branným sportům, učitelé s námi drilovali míčové hry i gymnastiku... Navíc jsme jako kluci pobývali živelně venku, protože nebyly počítače a neseděli jsme přehnaně dlouho ani u televize. Dětí v dobré kondici bylo dříve mnohem více - a z té masy se se jich pak ve vrcholovém sportu prosadilo větší množství. Je možné, že v Čechách potenciální běžecké talenty jsou, ale nikdo je neosloví a ani oni sami netuší, že v nich dřímá běžecký talent. Vždyť ani já v 16 letech ještě neměl ponětí, že budu někdy běhat. Podmínky se zhoršují na všech úrovních, a pokud je některý z běžců dostane, musí následující sezóně potvrdit svou výkonnost. Pokud se tak nestane, je ze systému vrcholového sportu vyřazen. Přitom špičkový vytrvalec většinou dozrává léta a léta a často dosáhne výkonnostního stropu ve věku kolem 30 let. Nejlepším vytrvalcům se tu plně profesionálních podmínek nedostává a vzniká začarovaný kruh.


Anotace:

Kniha ROBO ŠTEFKO přibližuje formou rozhovoru, který vedl autor knihy Vlastík Zwiefelhofer Jiří Šoptenko, běžeckou kariéru nejlepšího česko-slovenského vytrvalce v historii. Róbert Štefko vzpomíná na své dětství, přibližuje vlastní atletické začátky, vrcholy i zklamání, úděl profesionálního sportovce, rodinný život či etapu po konci vrcholového běhání, kdy začal působit jako trenér.

Na Štefka následně v rozhovorech nahlížejí lidé z jeho blízkého okolí: přátelé a sparingpartneři (několikanásobný slovenský rekordman Miroslav Vanko, Peter Hritz), trenéři (Vlastimil Bukovjan, Dušan Valent), český maratonský rekordman Karel David, bývalí či současní svěřenci (olympionik Jan Kreisinger, Martin Frei, Lucie Sekanová, Jiří Homoláč) a manželka Renata. Kniha je doprovozena ukázkami z tréninkových deníků Róberta Štefka a obrázkovou přílohou.