Příběh české rekordwoman

14.10.2021

Autor knihy: Pavel Kovář - Čas od času chodím kolem prodejny Levné knihy a čas od času se nechám vtáhnout dovnitř. Do ruky mě tam jednou vpadla tato kniha. Až se stydím, že jsem jí asi minutu listoval, než jsem se vydal k pokladně. Za 29 Kč to nemohla být špatná koupě. Nebyla. Stálo by za to mít knihu i za původní cenu.

Opět se totiž potvrdilo, že ty nejlepší příběhy píše sám život. Jak je možné, že Československo mělo světovou rekordmanku (či rekordwoman jak se uvádělo v tehdejším dobovém tisku) v běhu na 800m, ale takřka nikdo jméno Zdena Koubková nezná? Příběh se nám pokusil shrnout Pavel Kolář právě v této knize. Povedlo se mu to, a to velmi čtivou Ich-formou.

Zdena Koubková se narodila v roce 1913 v Paskově nedaleko Ostravy. Blížila se první světová válka, otec narukoval na italskou frontu a malá Zdena se spolu s dalšími šesti sourozenci přesouvá do Brna.  Po škole začala vypomáhat v místním obchodě, kde navazuje první přátelství. Od své kolegyně dostává jednoho dne, ne vstupenky do biografu jak si tajně přála, ale vstupenky na atletické závody na hřišti SK Moravská Slavia.   Každé vykročení z šedi jednotvárného živote je však vítanou změnou. Neváhá a vyráží v doprovodu kolegyně Boženky sledovat dění na stadionu. Atmosféra jí uchvátí a motivuje k tomu, aby sama začala cvičit.  

Píše se rok 1931, když začíná jako sedmnáctiletá trénovat pod hlavičkou tělovýchovné jednoty Orel. Sama si už moc dobře všímá své odlišnosti oproti jiným dívkám. Nosí sice dívčí šaty, ale čím dál více se cítí jako muž. Je prostě jiná. Nejedná se však jen a pouze o "vnitřní" odlišnost. Postavou i svým vzezřením připomíná opravdu muže. Poznat to je rovněž na fyzickém výkonu. Ať už se jedná o oblíbený fotbal nebo první atletické disciplíny. Tohle nemůže uniknout okolí a už vůbec ne soupeřkám, ať už z mateřského či jiných klubů. Přichází první problémy s funkcionáři klubu, ale byly to i pletichy Marie Plecité, které Zdenu vyhnaly do Prahy. Tam se jí nikdo posmívat nebude. Opravdu se zdá, že změna prostředí vše vyřešilo. Pouze na čas. 

Větší město přináší většinou větší problémy. Zdena získala práci, bydlení a mohla začít trénovat. Co závod, to vítězství.  Byla to doba nejen přepisování, ale taky ustavování nových československých rekordů. Nebylo nezvyklé, že se atletky aktivně zapojovaly do různých disciplín.  Zdena působila rovněž jako novinářka, popularizátorka ženské atletiky. Psala články do magazínu Star (Autor knihy v závěru uvažuje nad tím, kdo byl vlastně skutečným autorem těchto článků? Byla to opravdu Zdena, která vychodila pár tříd měšťanky?)

Tím nejdůležitějším sportovním závodem jsou čtvrté Světové ženské hry, které se konají v Londýně v roce 1934. Ty vznikly jako "protest" proti nerovnoprávnému postavení žen, které se nemohly účastnit některých disciplín na olympijských hrách. (Ty další, plánované na Vídeň roku 1938 se již nekonaly, protože byl ženám umožněn start na olympiádě ve všech disciplínách). 

Zdena nechce jet. Ví, že tam nepatří. Přesto podlehne nátlaku okolí. Bude patřit mezi největší hvězdy a naději chystaných her. Všichni od ní čekají medaili a další světový rekord. Dobrá, pojede. A opět získá světový rekord v běhu na 800m, a to s časem 2:12,4 min. (ano, ten dnes platný světový rekord je ten od Jarmily Kratochvílové z roku 1983 s časem 1:53,3 - tam už pomohl ryze profesionální přístup dané doby...

Ani na druhém konci Evropy se jí však nevyhne "kritika" Zdaleka není jediná žena/muž, která soutěží s jinými ženami. Co s tím? Všichni ví, že tento problém je nutno vyřešit. Nikdo však neví jak. V knize je kromě vnitřního boje Zdeny samotné, pěkně vyobrazen přístup funkcionářů a jiných atletů/atletek. Nechtějí ji na atletickém oválu. Nechtějí s ní soutěžit. Ať si ten problém sama vyřeší a přijde, až bude normální.  Poslední kapkou tak byl román Zdenin světový rekord spisovatelky Lídy Merlínové.  Ten převyprávěl Zdenin příběh slovy autorky, která byla známá  spíše romány z červené knihovny. Způsobil poprask.   

Kniha je rozdělená do pěti částí. Ta první končí v roce 1935, kdy vyšel zmiňovaný román. Zdena je svými kamarády vypuděna ze sportoviště a funkcionáři svazu ji obvinili z profesionalismu (reklama na ovomaltinu o které nic nevěděla). 

Druhá část se věnuje rozboru románu Zdenin světový rekord. Autor knihy cituje různě dlouhé pasáže z tohoto díla a rovnou nabízí zamyšlení resp. svůj názor na daný historický fakt. Za mě jednoznačně nezáživné, ale velmi výživné. Třetí část je ve znamení přerodu ženy v muže a ta následující část je o životě s mužskou identitou. V poslední, páté, části autor uvádí na pravou míru některé zveřejněné informace.

Na scéně se tak objevuje v roce 1936 Zdenek Koubek. Ví, že jako muž nemá se svými výkony šanci prorazit mezi mužskou špičku (hranice světového rekordu se zde pohybuje na úrovni 1:48). I přesto se sportem Zdenek pokračuje a potvrzuje tak to co hlásala Zdena. Sportovat je potřeba bez ohledu na možné umístění. 

Bez ohledu na problém hermafroditismu, kterým Zdena/Zdenek trpěl/a je kniha zajímavá i popisem tehdejšího fungování přípravy atletů. V kontextu dnešní doby to jsou mnohdy úsměvné pasáže. Ty však tvořily nezbytný základ pro dosažení dnešních výkonů.  



Hodnocení:


Ukázka z knihy:

Při hovoru ve veselém i vážném tónu zabloudím očima na nedaleký toaletní stolek Stelly. Vedle manikúry na něm leží hřeben, ale pak můj pohled upoutají štětky na holení a vedle nich ležící holící strojek. Nenápadně hledám očima kosmetiku - rtěnky, pudřenku, krémy. Já sama si na šminky zrovna nepotrpím, ale znám je. Tady však nic takového nevidím. Zdá se, že Stella si mého nenápadného počínání všimla. Utvrdí mě v tom její gesto, když si jakoby mimoděk sáhne pod nos. Tím mě upozorňuje, což jistě nechtěla, na krátké, ale černající se chmýří, spíš bych řekla vousky. Dochází mi, že se po cvičení chtěla oholit, ale kvůli mé návštěvě to odložila. Naše debata však probíhá nerušeně dál. Viditelné rozpaky u žádné z nás nenastaly, alespoň je nezaznamenávám, a těch neviditelných si ani všimnout nelze, že ano...

Po návštěvě, která trvala asi hodinu, se s oběma Polkami loučím. Cestou k tramvaji mám o čem přemýšlet. No prosím, koho by napadlo, že nejslavnější atletka světa si v obličeji holí vousky... Jdu liduprázdnou ulicí a napadá mě dotknout se svých tváří i brady. Po holení dnes ráno jsou však hladké jako dětská prdelka. Tak nějak se to přece říká, že? Přírodní blondýny jsou ve výhodě. Moje světlé a jemné chloupky, spíš ale jen takové chmýří, nejsou tolik vidět. Stella Walsh má podobné trápení jako já, ale je černovlasá, tudíž je na tom hůře... Raději už na to dál nechci myslet.


Anotace:

V srpnu 1934 překonala Zdenka Koubková na Světových ženských hrách v Londýně světový rekord v běhu na 800 metrů. Tehdejší tisk ji oslavoval jako nejlepší běžkyni a možná i lehkou atletku světa. V Československu ji znal každý. Uplynulo několik měsíců a ze Zdenky Koubkové se stal Zdeněk Koubek. Muž, jenž se vzápětí oženil, odjel na turné do Ameriky a další půlstoletí prožil jako ministerský úředník, veselý kumpán a prvoligový hráč ragby.  Jeho strhující a dosud nepopsaný příběh zmapoval Pavel Kovář na základě podrobného studia v archívech (včetně lékařských zpráv) i rozhovorů s pamětníky. 


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.

příspěvek 25 Kč
příspěvek 25 Kč