Budapešť – Félmaraton vasárnap Budapesten hagyományos félmaratont tartottak. Összesen 15 000 futó állt a rajtnál. A BK Ludgeřovice versenyzői nem hagyhatták ki. Összesen tíz ment a fővárosba.
Tak či nějak podobně by mohla začít reportáž z letošního půlmaratonu. Ano poznali jste správně, běželo se v hlavním městě Maďarska. Tam se totiž začátkem září koná již tradiční běh na půlmaratonskou vzdálenost, tj. na 21,095 km. Na start se postaví zhruba 15 000 běžců z 80 zemí světa, a to je pořádnou výzvou i pro běžce z Ludgeřovic. Je rozhodnuto, vyrážíme směr jihovýchod.
sobota, 7.září 2019
Přesně v 9 hod (a nějaká ta minuta) nasedáme do auta ve složení Martin, Luboš, Jirka a já a vydáváme se na 490km dlouhou cestu. V Ostravě nás ještě odkontroluje hlídka dopravní policie, vše OK, a tak s klidným svědomím pokračujeme dál na Bratislavu. Za ní je to už opravdu kousek do Maďarska a o něco větší kousek to je také k nájezdu na dálnici M1. Po ní ujedeme první kilometr a zastavujeme na benzině. Benzínu máme dost, ale máme hlad. Co jiného si dát v Maďarsku než gulášovou polévku. Hrábneme si sami pořádně od spodu, takže máme spíše guláš.
Už nám zbývá jen 165 km. Cesta rychle uteče, a tak před třetí hodinou parkujeme u hotelu Gloria. Tedy vedle hotelu, protože cesta před ním je obousměrně uzavřena. Na cestě je postavený stánek, hoří ohně a na nich se v kotlících vaří guláš. Bohužel se nejedná o veřejný gulášfest, ale o posezení místních usedlíků. Co se dá dělat…. Ubytujeme se a vyrážíme do města se zaregistrovat k zítřejšímu běhu. Sedáme na tramvaj č.1 a popojedeme asi 5 km na zastávku Infopark. Zavěsíme se na ostatní a ti nás dovedou k výdeji startovních balíčků.
Fajn. Číslo máme. Kromě toho máme taky žízeň. Protože nemáme vodu, vyrážíme na pivo. Na to narazíme až po třech kilometrech. Sedáme do bistra Béla.
Zkoušíme pšeničné pivo s citrónem i pivo typu IPA. K tomu zapečený pita chléb s červenou řepou a feta sýrem. Dokonce mají i českou plzeň.
Na sedmou večerní máme domluvený sraz s ostatními, kteří bydlí asi 200 m od našeho hotelu. Je na čase se tedy zvednout a vyrazit k hotelu. V malém Intersparu dokoupíme další piva a něco k jídlu a zastavíme se také v místní pekárně na langoš a jiné dobroty.
Nákup máme a teď je potřeba pořešit jak se dostat zpět na hotel. Máme jednodenní jízdenku na MHD, takže pěšky se nám nechce. Ještě že existují ty různé mobilní aplikace. Za chvíli máme jasno, a víme, že máme 10 minut do odjezdu tramvaje.
S Lubošem si potřebujeme odskočit. Využíváme k tomu boční uličku, resp. hospodu v boční uličce. No a když už jsme tam tak si lupneme i malého Guinesse. Takový malý zákusek. Na tramvaj sice musíme dobíhat, ale stálo to zato.
Za chvíli jsme u kolegů na hotelu. Recepční nás dovnitř nechce pustit. Bojí se, že tam jdeme načerno přespat. Asi na to i vypadáme. Takže nám ostatní zavolá z pokojů do recepce. Prohodíme jen pár slov a nakonec se jdeme schovat před začínajícím deštěm k nám na pokoj. Otvíráme pivo, pak druhé. Za chvíli přijde i Valda, který se šel ještě proběhnout, a otvíráme i třetí. Chtělo by se sedět dál, ale ráno vstáváme před šestou. Jdeme raději spát. Piva už bylo dnes až moc.
neděle, 8. září 2019
Sraz je v 6:30 na recepci. Následuje přesun na místo, kde jsme si vyzvedávali startovní čísla. V 7:00 jsme na místě. Obsazujeme, zatím čisté, toi toi budky a přemýšlíme o včerejší stravovací kombinaci. Alespoň to počasí vypadá v pohodě. Celou noc sice pršelo či spíše lilo, ale teď z rána je polojasno a příjemných 18°C. Kolem půl osmé pak následuje společné foto všech běžících z Ludgeřovic no a poté se už rozprchneme každý svým směrem.
Öt, négy, három, kettő, dva, jedna, start. V osm hodin přesně vyběhne masa běžců podél Dunaje. Není třeba se stresovat a dávat si zbytečně velké cíle.
Hlavu nastavuji na cíl doběhnout do 1:50 hod. Trasa bude v podstatě velmi jednoduchá. Běží se 10 km podél jednoho břehu tam a 11 km podél druhého břehu nazpět. Alespoň nebude žádné bloudění. To by mohlo jít.
Vytyčenému cíli nastavuji potřebné tempo. Dám první desítku a uvidím jak to půjde dál. První dva kilometry nic moc. Dělá se děsné dusno (subjektivně) a do cíle daleko. Začínám hledat pozitiva. První část se běží protiproudu Dunaje, ta druhá část po proudu bude tedy určitě jednodušší.
Nevynechávám žádnou občerstvovací stanici. Vystačím si jen s vodou. Menší část do sebe a větší na sebe. Když není občerstvovačka tak je nějaká kapela, která běžcům hraje, aby se lépe běželo. A opravdu to funguje. Tleskám všem. A když ani není kapela tak jsou památky kolem kterých probíháme.
Netrvá dlouho a jsem v půlce závodu. Ten se láme na mostě Arpád hid a následným seběhem na ostrov Margitsziget. Běží se mi opravdu dobře. Další fajné kapely i občerstvovačka. Vyliju do sebe taky jeden energetický gel a postupně začínám zvyšovat obrátky.
Druhá půle je po proudu Dunaje a já se nechám pomyslně vést tou vodou co teče a vzduchem co příjemně fouká do zad.
Začínám postupně předbíhat zpomalující běžce. To dodá na síle. Až mi pomalu začíná být líto, že závod za chvíli skončí.
Čtyři kilometry do cíle. Běžíme kolem maďarského parlamentu, který je jednou z nejstarších vládních budov v Evropě. Nádherná stavba.
Před ním stojí týpek s pivním sudem do kterého buší kladivem a vášnivě povzbuzuje běžce. Přebíháme opět po mostě na druhou stranu řeky. Začínám tušit blížící se cíl. Moderátor závodu křičí do mikrofonu národnosti dobíhajících běžců.
Velmi často se ozývá Czech Republic. Nemůžu chybět. Poslední kilometr ještě o něco zrychluji a do cíle dobíhám v čase 1:38:11.
Není to sice osobáček, ale jsem maximálně spokojen – dnešní cíl byl dosažen.
V cíli už čeká pár minut Radek. Valdu potkávám kousek za cílovou čarou. Pak se objeví Alena s Lubošem. A zanedlouho i ostatní. Doběhli jsme všichni.
Kousek před cílem nás vydatně kropili přímo z hasičské cisterny. Jsem durch mokrý, takže převlékám tričko a vyrážím na tramvaj a na hotel si dát sprchu.
Kolem 12 hodiny vyjíždíme. Než odjedeme, tak se ještě společně vyfotíme. Ať je změna, jedeme přes Komárno na Bytču a přes Beskydy domů. Je večer. A zítra zase do práce. Ale stálo to za to.
