Bedřichov – Po odběhnutí pražského maratonu ve 2017 jsme s Jirkou hledali další “výzvu” pro další měsíce. Už ani nevím jak, ale narazili jsme na chystaný závod na běžkách – Jizerská 50. Bylo léto, do závodu půl roku, takže nám to přišlo jako super nápad.
Plán byl jasný, v listopadu napadne sníh a mi budeme alespoň 2x v měsíci poctivě trénovat… Realita dopadla tak jak to většinou bývá. Týden před JIZ50 napadl sníh a mi začali přemýšlet, jestli má smysl se na běžky vůbec letos poprvé postavit. Rozhodli jsme se, že by nás to akorát demoralizovalo, takže jdeme do toho napřímo až do závodu.
Do Liberce jsme vyjeli autem v sobotu 17.2. tak abychom stihli vyzvednout startovní balíček. Chvíli na to jsme už byli ubytováni vedle ZOO, kousek od autobusové zastávky TJ Lokomotiva, kde fungovala kyvadlová přeprava autobusem na trase Liberec-Bedřichov. Večer jsme chvíli ještě přemýšleli jestli mazat běžky či nemazat. Nakonec jsme rozhodli, že nepůjdeme do rizika špatné mázy a jemně jsme namazali sebe.
Den D. Neděle 18.2.2018 V osm hodin stojíme na zastávce s běžkami v ruce a čekáme na odjezd kyvadlovky do 9km vzdáleného Bedřichova. Po příjezdu začneme nasávat atmosféru, kterou tvoří cca 4500 účastníků. Času máme dostatek, takže v klidu hodíme věci do úschovny a jdeme nejistým krokem ke startu. Ten je naplánován na 9.30 hod.
Startuje se v osmi vlnách, kde závodníci jsou rozděleni dle předpokládané výkonosti. V první vlně startuje elita včetně našich závodníků jako Bauer, Řezáč,… Nás s Jirkou zařadili pořadatelé do sedmé vlny. Jak vtipně komentoval místní moderátor při startu sedmé vlny v 10 hod., jednalo se o skupinku lidí, kteří se s běžkami určitě již rodí, minimálně dvoje mají doma pověšeny v obýváku a na běžkách tráví každý druhý den – i v létě. Jo, to jsme mi :o)
Konečně výstřel. Začalo se běžecky, s běžkami v ruce, odběhneme pár metrů ke startovacímu koberci, tam nasazujeme běžky a vybíháme. Prvních cca 10km se běží opravdu hodně natěsno, lyže přes lyže, sem tam člověk zaútočí či odrazí útok hůlkou. Začátek je poměrně do kopce, stoupáme na Rozmezí přes Kristiánov kde je první občerstvovačka. Ty se stanou zlatým hřebem závodu. Při klasickém běhu bez lyží je většinou člověk probíhá max. s ionťákem v ruce, zato tady si dopřeji regulérní žranici. Sušené švestky a meruňky, čokoláda, tyčinky, gely, teplý ionťák i čaj a dokonce polévka. Už se těším na další – budou ještě 4.
Počasí nám přeje, je kolem nuly a nefouká. Spokojeně se šineme tedy kupředu a postupně zjišťujeme, že ostatní se šinou ještě rychleji. Běžky se šupinami a bez mazání jsou fajn pro kopce – tam jsme silní, co ostatní jdou stromečkem, mi jdeme přímo. Užíváme si ten pocit. Jakmile se objeví ale rovina či dokonce sjezd tak víme, že budeme opět předstiženi. Nijak se tím zpočátku netrápíme, máme dílčí cíle dojet na Jizerku a potom Smědavu v časovém limitu tak, abychom nebyli diskvalifikováni. To se nám daří a tak postupem času tušíme, že to prostě dneska dáme – a to byl ten hlavní cíl. Ono stát pošesté v životě na běžkách a rovnou na padesátce je docela drzost…
Na závěr se dočkáme menšího překvapení – od startu vyhlížíme cedule, které co kilometr počítají ujetou trasu. Poslední cedule je 45km a za ní místo 46km se objeví 2km do cíle. Takže 50 není 50.em na 19. místě v čase 0:47:58 hod. Doufám, že za rok znova. Bylo to fajn.
V tu chvíli jsme za to rádi, protože to opravdu nejede ani v posledních sjezdech do cíle. Do toho se dostávám po 5:34 hod na 3774 místě (ze 4100) a Jirka po 5:49 hod na 3879 místě. Převlečeme se v zázemí a hned na to jdeme sednout do bufetu, kde nás čeká zasloužený oběd. Pozitivní na tom dojet ke konci je to, že zbyla spousta jídla a tak dostáváme oba hlavní chody – guláš i tarhoňové rizoto. Pak už hurá na autobus a něco málo po páté hodině nasedáme v Liberci do auta a vyrážíme směr Ostrava. Tam dojíždíme přesně v devět večer.
