Ostrava – Základní pravidlo. Než vyběhneš, zavaž si tkaničky u bot. Nadvakrát. Ať se nerozvážou. Této rady jsem se držel od začátku, co běhám. Nestalo se, aby tkanička při běhu povolila. Jednou to přijít muselo. A proč ne zrovna při závodě Silvestrovský běh v Hrabové.
Tradiční silvestrovský běh se koná v této ostravské místní části již po jednatřicáté. Poprvé jsem se zúčastnil loni. Letos se tak nabízí šance porovnat svůj čas sám se sebou. Má to ale vůbec cenu? Je to den a půl, kdy jsem dokončil horský maraton v Beskydech (46km, 1700 m převýšení) a na nohách to je stále znát. Přesvědčí mě nakonec součet naběhaných kilometrů za rok 2019. Aplikace v mobilu ukazuje číslo 2 599 km. Loňské číslo 2 666 km již sice nepřekonám, ale přes šest set bych se dostat mohl. Je rozhodnuto. Vyrazím se proběhnout. V rámci regenerace.
Být někde podruhé má tu výhodu, že člověk už ví, jak vše funguje. Nemusí zbytečně bloudit při parkování, čekat kde a jak bude probíhat registrace a přemýšlet jestli budou v zázemí šatny a sprchy. Dnes tedy probíhá vše bez problémů.
Netrvá dlouho a potkávám postupně pět parťáků z BK Ludgeřovice. To úplně vybízí ke společné fotce. Pak už rychle na start, ke startovní čáře. Žádné odpočítávání, žádné cavyky. Ozve se jen výstřel a všichni pochopí, že mají vyběhnout kupředu.
Běží se po rovině na dva okruhy. Každý o délce 4,7km. Radek vystřelil kupředu a já se snažím držet Valdy. Držím se však chvíli.
Po prvním kilometru ucítím volnou pravou botu a při pohledu dolů vidím rozvázanou tkaničku. Co včil? Zastavit, ztratit 15s a vypadnout z tempa nebo běžet dál a čekat, kdy se natáhnu? Jdu do rizika a volím druhou variantu.
Běžím dál, pokud možno co nejdál od okolních spoluběžců. Když si přišlápnout tkaničku tak jedině sám sobě. Nechci, aby mě dal knock out někdo druhý. Naštěstí těch běžců není mnoho, takže nemusím příliš kličkovat. Po dvou kilometrech je startovní pole roztahané a každý začíná soupeřit sám se sebou a s pár nejbližšími lidmi okolo. První kolo je za chvíli za mnou. A docela v solidním čase.
Nohám se původně nechtělo, ale běží se mi dobře. Přece jen při bězích v horách zabírají jiné svaly, než na rovině. No uvidíme v druhém kole. Před sebou jsem si vyhlídl tři běžce. Cíl je jasný. Předběhnout je dříve, než se objeví cíl. Někdy to je opravdu takto jednoduché. Jak jsem si předsevzal, tak se i stalo. Do cíle závodu na 9,3km dobíhám v čase 41:10 hod a obsadím 8. místo z 36 závodníků v mé kategorii.
Co je však pro mě důležitější je to, že jsem o jednu sekundu překonal svůj loňský čas. Zlepšení by člověk řekl minimální.
Necelé dva dny po maratonu přes Beskydy a 8 kilometrů běhu s rozvázanou botou si však vybralo svojí daň. Rád jsem ji zaplatil. A ukončil tak svůj běžecký rok 2019 na čísle 2 608 kilometrů.