Než zasáhl koronavir

08.03.2020

KOBEŘICKÁ 20 - Říká se, že nejlepší akce jsou ty neplánované. Podobně to bylo se závodem Kobeřická dvacítka. Vydat se do této opavské vesničky padlo v pátek večer. Letos se koná už 39. ročník, kromě toho tam pořádají další dva závody. Prostě Kobeřice plné běhu není jen prázdné heslo. V tento den jsme ještě netušili, že se jedná na dlouhou dobu o poslední závod, který si zaběhneme. Ty další budou zrušeny či odloženy díky koronaviru, který se žene Evropou...

Z Ludgeřovic vyjíždím něco před osmou. Cestou posbírám Radka, Valdu a Alenu a zhruba za půl hodiny parkujeme v Kobeřicích. Tam už potkáváme další běžce z BK Ludgeřovice. A že nás tu je. Nechybí Luboš, Pavel, Martin, Petra, Adam, ... V místní hospodě se registrujeme. Někteří chvíli uvažují vlastně k čemu. Kromě hlavního běhu na 20 km je v nabídce 10 km a 6 km běhy. Cesta na závod však nemůže trvat déle než závod samotný, takže se hlásíme na dvacku. Za registraci platíme těžko uvěřitelných 30 Kč. Ano opravdu 30 Kč. V ceně navíc ještě tatranka a čaj.

Zanedlouho odbíjí devátá, a to znamená start pro všechny. V příjemném jarním počasí a asi 5 °C vybíhám já a 148 dalších závodníků do Albertovce.

První dva kilometry tak vedou do táhlého kopce. Má to výhodu. Nepřepálím start. I když do kopce tak se běží docela snadno. Běžím spolu s Radkem a Valdou. Nemá to však dlouhého trvání. Jakmile se dostaneme na vrchol, kluci natáhnou krok a mizí postupně v dáli.

Cesta se otočila a začínáme klesat až do Štěpánkovic. Postupně předbíhám závodníky před sebou. Je to podstatně lepší pocit než na ludgeřovické patnáctce, která se běžela před týdnem. Dnes to jde takřka samo. Po chvíli se odpojí první skupina běžců na 6 km. A po několika dalších kilometrech i ti, kteří běží dnes desítku. Cesta je výborně značená. Bylo zbytečné se bát, že zabloudím.

Ze Štěpánkovic vede trasa na Svobodu, Vrbku, Služovice a Hněvošice. Druhou polovinu trasy běžím už sám. Běžci daleko předemnou a další daleko za mnou. Skupina asi deseti běžců je dobrých 200 m předemnou. Zkouším se na ně dotáhnout. Do kopce mi to jde a přibližuji se, z kopce mi zase utíkají. Cestou dokonce 2x narazím na Jirku Kuchaře, který nabízí neoficiální občerstvení na trati a jednou snad také svezené autem. Ne nevzdám to.

Napotřetí se mi podaří stáhnout náskok a předbíhám tři běžce z oné skupiny. Dokonce před sebou vidím žluté triko. To bude Valda. Zjevila se motivace. Zkouším přidat. Zbytečně. Valda i tady uteče a do cíle doběhne o 50 s předemnou.

Já se tam dostanu v čase 1:30:14 hod a obsadím 20. místo z 39. ve své věkové kategorii muži do 49 let. Co je však důležitější je dobrý pocit z běhu. Dnes to prostě sedlo tak jak mělo. Mírně zvlněná trasa asi s 200 m převýšením, příjemné počasí a dobrá nálada.

Podobně jako v Ludgeřovicích i zde vyhrál Ital Roberto Diniccoli v čase 1:08:12 hod. Mezi ženami vyhrála o parník ludgeřovická Jana Coufalová v čase 1:19:47 hod.

Ve sprše chytnu poslední záchvěv teplé vody a pak s ostatními usedám v hospodě. Na ten čaj a tatranku.

Bohužel mě mine zasloužené pivo i rum, kterým Valda a ostatní zapijí jeho narozeniny. Naštěstí chytnu alespoň nedělní oběd. To už ale doma.