Ludgeřovická 15

22.05.2021

LUDGEŘOVICE - Do zahájení běžeckého závodu Ludgeřovická 15 zbývají dva týdny, když k nám dorazí skvělá zpráva. Píše výrobce finišerských medailí. Má hotovo. Pro prvních 200 běžců máme nachystané krásné medaile. Mají však jednu zásadní vadu. Vyrytý datum 6.3.2021. Za týden totiž dorazí další zpráva. Ta od vlády ČR. Začíná tvrdý lockdown. Nikdo neví, co bude. Jedno je jasné. Závod se ruší. Martin Popek s Lubošem Bardaševským ale závod padnout nenechají. Posunutý termín nás však mrzí dvojnásob, protože počasí v daný březnový víkend bylo fakt luxusní. Platí zákon schválnosti, takže v květnu bude určitě pršet...

Je 22.5.2021 a do startu hlavního závodu L15 zbývá pár minut. Očima brzdíme deštivý mrak, který se posouvá nad Ludgeřovice. Neúspěsně. S pomyslým výstřelem ze startovní pistole se mrak protrhává a začíná lít. Nevadí. Po dlouhé pauze se totiž konečně běží první větší závod s hromadným startem. Každý se těší, a tak nepřekvapí, že se na startu všech kategorií sejde přes 260 závodníků.

Největší skupina běžců vybíhá přesně o desáté. Není nás málo. O pozice se tak bojuje od samotného startu. Hlavně ti, kteří to tu znají. Na druhém kilometru nás totiž čeká párset metrů dlouhá terénní vložka. Při současném počasí to bude bahenní výzva. Většina z nás ji zatím zvládla s úsměvem. Ten zachytil na vstupu do Černého lesa fotograf závodu Jakub Stryk

Netrvá dlouho a jsem v lese na asfaltovém podkladu. Čas oklepat bahno a nabrat trochu na rychlosti. Dokud to jde. Po chvíli začínám v protisměru potkávat první rychlo chodce. Kategorie nordic walking odstartovala o hodinu dříve. Vypadá to, že o vítězích je rozhodnuto již zde. První se do cíle opravdu dostane Petr Cimprich z Olomouce (1:42:20). Hned za ním potkávám první ženu. Gabriela Prchalová z BK Ludgeřovice si udrží své první místo až do cíle (1:48:51). Mě však do cíle zbývá ještě více než 11 kilometrů. 

Probíhám kolem Aninna dvoru a běžím k obrátce kus před Šilheřovicemi. Trať se začíná po chvíli zvedat. Těšil jsem se na tuto část, která vede kolem pěchotních srubů. Do kopce mě to jde přecejen o něco více. To platí alespoň pro okolní "bublinu" stejně rychlých (pomalých) běžců. Pár jich předběhnu, ale jeden se mě vytrvale drží jako klíště. Po dvou kilometrech následuje otočka a profil trati se mění. Z mé silné stránky se stane ta slabá. Lukáš mě se slovem "díky" předbíhá. Prý ať se teď pověsím za něj já. Na výzvu nereaguji. Nohy tedy nereagují. Snaží se mě motivovat tím, že těch 200 m před námi je fakt pěkná holka. Vidím stejně rozmazaně. Brýle jsem nechal kvůli dešti na startu. Posílám ho tedy samotného s tím, že jestli to bude pravda, tak ať mávne. Sakra. Mávnul. Nedá mi to a začnu zrychlovat. Trvá to asi kilometr, než náskok stáhnu. Nekecal. V tuto chvíli jsem zhruba na desátém kilometru. Vítěz letošního závodu Marek Causidis právě protíná cílovou pásku. Já se v tom dešti budu kochat o něco déle... Rovinka směrem k Petřkovicím docela utíká pod nohama. 

Ve stoupání k závoře dokonce dobíhám i Lukáše. Chválím mu jeho vytříbený vkus a hned využívám kopce k tomu, abych mu utekl. Předemnou už není žádná další blondýnka, ale kulhající Valda Schubert. Drží se rukou za stehno a vypadá nevesele. Litovat ho budu až v hospodě. Včil to je další kus, který jsem předběhnul. A historie? Ta se neptá. O kus dál dřepí v lese ještě větší favorit závodu. Mladý, a přesto již takřka legendární Jiří P. z Hlučína. Citujme jeho prohlášení z cíle: "Kluci, mě se nechtělo kakat. Mě se chtělo regulerně srát" Takže mám další skalp. Jak je to s tou historií již víme. Asfalt za chvíli vyměním za lesní podklad. Fotograf v tuto chvíli fotí už značně deštěm promoklé tváře.  

Nastává okamžik pravdy. Bahenní sjezd do ulice Hluboká. Možnosti jsou v podstatě dvě. Zkusit to sjet jako na lyžích nebo se postupně/potupně spouštět dolů přes ostružiny. Volím něco mezi. Po bahně zajíždím do ostružin. Dopadl jsem ještě dobře. Méně úspěšní lyžaři se dali poznat podle bahenní šmouhy. Ta mnohdy vedla od achilovky až ke krčnímu obratli. Déšť se tak stal na poslední dva kilometry vítaným společníkem. Chladil a pomohl umýt zabahněné tělo. Kousek před cílem začnu ve vzduchu větřit libou vůni klobás z udírny na hřišti. To je ta správná inspirace do posledních metrů. Netrvá dlouho a už stojím ve frontě na jednu z nich.

Vítězem hlavního závodu se stal již zmíněný Marek Causidis (Salomon). Ten navíc překonal traťový rekord z roku 2019 o celou jednu minutu (0:50:24). Druhý skončil Aleš Miko z MK Seitl Ostrava (0:51:29) a třetí Nikola Ivanov z Bicikly.cz (0:53:47). V ženách vybojovala na posledním kilometru své prvenství Magdaléna Drastichová z MK Seitl Ostrava (1:03:02) před Hanou Legerskou SSK Vítkovice (1:03:31) a Markétou Kašnou z BK Ludgeřovice (1:04:36). Vítězové i "poražení" byli také v kratším závodě na 3 km, v chodeckém závodě a v závodě se čtyřnohými parťáky v rámci běhu Canicross. Výsledky a fotografie je možné najít na webových stránkách klubu (www.bkludgerovice.cz). 

Na závěr nezbývá než poděkovat. Těší nás podpora obce Ludgeřovice a Moravskoslezského kraje. Dobré jméno nám pomáhají vytvářet partneři závodu, kteří poskytli věcné ceny do tomboly i výhercům (Kilpi, Hello bank, Mojekolo.cz, Pekařství Velička). Děkujeme také za zázemí na fotbalovém hřišti a za možnost parkování v Selském dvoře či v kominictví Kors. Tím nejdůležitějším však byla důvěra Vás běžců a pomoc mnohých dobrovolníků. Každý svým dílem přispěl k úspěšné akci. I zde totiž platí, že v jednotě je síla. Děkujeme a za rok zase.