Komorní proběhnutí

KOMORNÍ LHOTKA - Nedělní dopoledne bude dle předpovědi mrazivé. To nás však nezastaví. Vyrážíme do Beskyd. Na parkoviště u sauny přijíždíme přesně o osmé. Rtuť mobilního telefonu ukazuje -13°C. Kdo má, dává návleky a nesmeky. Kdo nemá, bude mít alespoň více dobrodružství.

Od prvních metrů je jasné, že dnes to o běhu moc nebude. Přes noc napadlo 15 cm prašanu. Už v obci tak skáčeme po cestě jako srnky. Naštěstí nám po chvíli jede naproti traktor s pluhem. Pár stovek metrů pohody, která brzy skončí. Začínáme stoupat směrem na chatu Prašivá. Pohoda skončila.  

Zatím jsme plni energie, takže makáme co to jde abychom neumrzli. Po třech kilometrech dorazíme konečně k chatě. Je to jako v pohádce.  

Kostelík, chata i celé okolí leží pod čerstvě napadnutým sněhem. Člověk by zůstal, ale v téhle zimě začínáme rychle chladnout.  

Cesta vede zase vzhůru kolem vrchu Prašivá. Míjíme vysílač a směřujeme na chatu Kotař. Zde nás čeká asi nejkrásnější úsek celé trasy. Obloha začíná modrat, stejně tak jako naše rty.  

Objeví se ale i pár slunečních paprsků, které nás alespoň psychicky zahřejí. Čas od času probíháme přes otevřené pláně. Sněhu tam je až po pás. Více se do průzkumu terénu raději nepouštíme. 

Cestu si poctivě prošlápneme až k chatě. Je to tam stejně pohádkové jako na chatě Prašivá.  

Z komína se kouří. Byl by tedy hřích nezaklepat na dveře. Mají výdejní okénko a za ním rum. Chceme rum. Na zahřátí. 

Samotný ho prý po půlkách nemůžeme, takže si ho necháme nalít do čaje. Dvojnásobné zahřátí. Může být. 

Břicho je v teple, ale nohy mrznou. Polévat se rumem kvůli tomu nebudeme. Začneme raději stoupat směrem k chatě Ropička. Budou to další dva kilometry.  

Na oběd chceme být doma, a tak nějak tušíme, že to bude hodně na knap. Spolu s Valdou a Kubou tak vyrážíme napřed. Jirka s Martinem nám poběží ve stopách. Zkusíme jim utéct a dojet pro ně autem. 

Na Ropičce je další kouzelné okénko. Jsme na sebe ale tvrdí a nezastavujeme. Maximálně tedy na fotku. Teď už to bude jenom z kopce asi pět kilometrů.  

Boby ani lyže nemáme, takže to pouštíme po svých. Čím více se blížíme k parkovišti Odnoha, tím více přibývá lidí a psů. Mizíme odtud právě v čas. Poslední dva kilometry obcí se táhnou, ale pod 18 km a 700 m výškových jsme o jedenácté zpět u auta. Rychle převléct do suchého a vyrážíme pro kluky. Po pár set metrech je však potkáváme. Takřka za jízdy naskakují do auta a mizíme směr Ludgeřovice. Stihli jsme to.