Každý je jednou na startu

12.09.2020

POLANSKÝ CHARITATIVNÍ BĚH podporuje nedonošené děti, které se narodí ve fakultní a městské nemocnici v Ostravě. Účast tak byla takřka povinností. Poprvé však neběžím sám, ale i s mladším synem Martinem. 

Start dětského závodu je v 9:30 hod. Do Polanky tak přijíždíme v plném obsazení kolem deváté. Plán je jasný. Martin si odběhne svoji trať na 400 m a poté se vydá s mamkou, bráchou a psem na pěší pochod po trati, která čeká dospělé. Ta má délku 10 km a vede v krásné přírodě CHKO Poodří. Prvně nás čeká registrace. Vyzvedáváme startovní čísla, fotíme se u nadace Nedoklubko a Luky si prohlíží inkubátor, který byl kdysi jeho domovem.

Dětské běhy začnou v 9:15 hod. tou nejmladší kategorií 0-6 let. Martin startuje spolu se 41 ostatními v 9:30 hod. Prvně však proběhne rozcvička.

Na startu se zařadí až do třetí řady, takže se nevyhne kolizím při rozběhu. I takto se sbírají zkušenosti. Jsou to přecejen děti a každý jde do toho naplno přímo od startu. 

Posledních pár metrů dobíháme spolu. Do cíle doběhne na 25. místě a jako všichni ostatní bere finišerskou medaili. Prý si to klidně příště zopakuje. A to je to nejdůležitější. 

Slunce začíná řádně pálit. Mikiny tak odkládáme do auta a vyrážíme všichni pohromadě směrem k rybníkům po běžecké trase na 10 km. Po zhruba dvou kilometrech se odpojuji a vracím se zpět k Dělnickému domu. Chvíli před startem se potkávám s Jakubem, s kterým společně vybíháme v 11 hod. Mírně se svažující rovinka je ideální pro rozběhnutí. Všichni to napálí a není na co čekat. Po půl kilometru se rozbíhám i já a začínám chytat ty, kteří mi utekli. Možná by pomohlo se před závodem trochu rozběhnout, či protáhnout. Třeba příště. Zvolená strategie rozběhnutí se až při běhu však nese své ovoce. Alespoň psychologicky. 

Začínám dobíhat jednoho běžce za druhým. Po třetím kilometru se dostaneme do oblasti Polanské nivy. 

Stromy poskytnou příjemný stín, cesta je rovná a příroda krásná. Škoda běžet naplno a nekochat se trochu okolím. Poznávám místa kudy jsem kdysi probíhal. Dnes není čas. Další běžci doběhnuti a předběhnuti. Na pátém kilometru potkávám rodinku. Prý už mě čekali před pěti minutami. Malý fandí, starší přesný opak. 

Jsem v půlce. Běžecké pole přede mnou už prořídlo. Rychlíci jsou nedostižně v předu. Našel jsem si svoji výkonnostní bublinu a začínáme táhnout jeden druhého. Devátý kilometr. Ještě jeden běžec bude v mých silách. Počkám si na kopeček, který nás čeká. Tam zaútočím a předbíhám. 

Posledních pár set metrů se běží po trati, kde běžely děti. Tak takhle jim asi bylo, když už se těšily do cíle. Až do konce nemám klid. Na záda mě kdosi dýchá. Nakonec uhájím o sekundu 39. místo z 232 běžících. Beru finišerskou medaili a kofolu na ochlazení. Sprcha, pizza a hurá domů.