Na startu s triatlonistou Vabrouškem

11.08.2018

ROCKPOINT HORSKÁ VÝZVA JESENÍKY je série šesti závodů konaných v různých pohořích naší republiky. Vybrat si je možné vždy ze třech vzdáleností - trasy short, half a long. První účast v této sérii jsem měl v roce 2016 v Beskydech na trati short (13 km). Moderátor tehdy říkal, že většina běžců se vrátí na delší distanci. Ten okamžik nastal 11.8.2018 tratí half (38 km a převýšení +/- 1500 m). Mělo se jednat také o generálku před chystaným závodem Beskydská sedmička.

Start je hromadný z Červenohorského sedla v 9:00 hod. Jak už to tak bývá, poslední tři týdny je v čechách neuvěřitelné vedro, ale nastane termín závodu, obloha se zatáhne a prší a prší a pr... Naštěstí se hlavní dávka vyprší v průběhu noci z pátku na sobotu a na startu nás vítá už jen slabý deštík a mlžný opar z nedalekých kopců. Startujeme spolu s kategorií short a s několika psi v rámci kategorie dogtrekking. Chvíli před devátou nás vyfotí na startu letící dron a pak už letíme mi ostatní po červené vzhůru. Šířka lesní cesty je užší než chumel běžících nadšenců, což dává příležitost k mírnému tempu při stoupání na vrch Klínovec. Pokračuje se dále po červené přes chatu Švýcárna na Praděd, kde je první kontrolní bod. Při stoupání k nejvyššímu bodu závodu míjím v protisměru tým Vabroušků (úspěšný triatlonista Petr se synem Filipem), kteří nakonec vyhrají kategorii dvojic v čase 3:26 hod. Povzbudivější je všakt fakt, že déšť kompletně ustal, a že začíná vykukovat sluníčko. V dáli vidím přečerpávací nádrž Dlouhé stráně. Tam že mám dnes doběhnout?

Na Pradědu (1491 m) tedy rychlá otočka a utíkám z kopce dolů na Ovčárnu. Taková pohoda v závodě to již nikdy nebude, což zatím nevím, ale tak nějak podvědomě tuším.

Na Ovčárně máme za sebou 13 km, tj. první třetinu závodu a čeká nás první občerstvovačka. Beru ji hopem a už se těším na stoupání na Vysokou holi. Tuhle část Jeseníků jsem si zatím neprošel. Kochám se pohledem na Praděd a Petrovy kameny. Startovní pole je už roztahané, nikdo nikomu nezavazí a je to prostě nádhera. Vše musí jednou skončit. Kousek za vrchem Velký Máj začínáme klesat dolů, abychom pak mohli začít zase stoupat nahoru. Cesta k Dlouhým stráním vede po cyklostezce č.6263 a to vytrvalým stoupáním. Říkám si, že poběžím dokud to půjde. Příroda je krásná, je to vlastně škoda to "rychle" proletět a nekochat se. Přecházím do chůze. A jdu. Svižně. V dáli vidím horní hranu Dlouhých strání. Je to fakt vysoko a kousek předemnou. To znamená jediné. Zase o něco prudší stoupání. Posledních 100 metrů je po betonových schodech. Když už neběžím, tak alespoň nezastavím. Dřina za to stála. Nahoře to je opravdu úžasný pohled. Počasí fakt nakonec vyšlo. Dělám pár fotek a pak už po červené běžím do Koutů nad Desnou.

Řeklo by se z kopce dolů pohoda, ale opak je pravdou. Finální pasáž sbíháme po sjezdovce. I když mám turistické hole a bodám jako o život, během to nedám. Kolena trpí. Poslouchám tedy své tělo a kráčím jako sobotní turista. Konečně dole. Zastavuji u druhé občerstvovačky a láduji do sebe vše co jde. Za mnou je 33 km a zbývá posledních 5 km. Na této vzdálenosti je potřeba vystoupat Koutským žlebem z 569 m do 1009 m zpět na Červenohorské sedlo. Pořád ještě jím, už ani nemám hlad, ale nějak se mi při té představě nechce. Předběhlo mě už tolik lidí, mnohdy i hmotnějších, až mám obavu, že budu snad poslední. Tož teda jdu, teda běžím. A už zase jdu. A jdu až do cíle, který na posledním kilometru fakt už vyhlížím za každou zatáčkou. Poslední metry Horské výzvy dobíhám před obecenstvem stylem "jsem plný sil a energie" a místo kde kdysi dávno byla cílová páska protínám v čase 4:43 hod na 57. místě ze 153. nadšenců/bláznů*  Vítězem této vzdálenosti v jednotlivcích byl Tomáš Hudec z Inov-8 týmu v čase 2:54 (!!!) Nechápu. Ale viděl jsem ho a ten člověk existuje :o)

*nehodící se škrněte