Jakub Češka – Název, kniha i přebal samotný vypadal zajímavě, takže jsem zkusil o knihu napsat panu Neumahrovi, řediteli nakladatelství Togga, které knihu vydalo v roce 2008. Jeho reakce mě překvapila. Byl jsem varován. Tohle není klasická kniha o běhání. Přesto byl tak laskav a knihu mě zaslat k napsání recenze. To ani nakonec nebylo podmínkou. No kdo jsem ale já, abych něco takového nezvládl.
Autorem knihy je Doc. Mgr. Jakub Češka, Ph.D. , který se přes dvacet let věnuje literární teorii a interpretaci prózy. Brzy jsem pochopil to, co jsem jen tušil z anotace a z onoho varování. Nebude to žádné lehké čtení k odpolední kávě. A to jsem ještě nepochopil, že to nepochopím.
Tak jako správného běžce neodradí špatné počasí, neodradilo ani mě prvotní prolistování knihou. Věděl jsem, že to bude dřít, ale šel jsem do toho. Naštěstí se nebude jednat o žádný běh na dlouhou trať (kniha má 120 stran). Čeká mě takový skyrunningový vertical kilometr. Krátké, ale výživné.
Kniha má v podstatě jen dvě kapitoly. Praha a Venkov. Právě tam se v průběhu děje odstěhuje hlavní hrdina. Kapitoly jsou pak naplněny přepisy emailů, které J. odesílá svým známým, Brodymu, Maximovi a své platonické a snad fiktivní lásce Dulcinei. Odpovědí se v knize nedočkáme, všechny zprávy běží pouze jedním směrem. První zprávu odesílá autor/hlavní hrdina 30.1.2005 v netradičních 17:50 hod. Drtivá většina zpráv je odesílána v mírně či více podroušeném stavu někdy kolem půlnoci. Převažuje tak mnohdy nesouvislý tok myšlenek. Hledání sebe sama v duševní a fyzické rovině.
Protipólem ke zhýralému životu nočního pijana je právě běh. Není ho v knize mnoho. Od samého začátku jsem uvažoval jestli je příběh skutečný či jestli se jedná jen a pouze o autorovu fikci. Hlavní hrdina se v jednom z emailů zmiňuje o běhu na 10 km za 37:37 min. Hodně slušný výkon pro někoho s uvedenou životosprávou. Jakubovi Češkovi bylo v tu dobu těsně nad 30 let, takže to možné určitě bylo. Potvrzují to také údaje, které lze najít v běžeckých tabulkách na behej.com V jiném emailu se na str. 41 dočteme o zlepšení limitu z pražského půlmaratonu o šest minut, a to na 1:26:52 hod. J. se prý naučil trápit po 13. kilometru. Ve výsledkové listině pražského půlmaratonu z roku 2005 opravdu najdeme jméno Jakub Češka.
Bylo i to ostatní skutečné? Byl to příběh z určité etapy autorova života? Možná by stálo za to poslat dotaz na email jakyj@volny.cz Právě z něj píše hlavní hrdina. Alespoň tedy psal dne 17. července 2006, kdy odeslal svůj poslední, v knize zveřejněný, email své nedosažitelné Dulcinei.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Od: jakyj@volny.cz
Komu: brody@volny.cz
Předmět: přání
Datum: Sobota, 30. dubna 2005 – 23:42:19
Milý Brody, přeji vše dobré k narozeninám. Včera jsem byl tak zkoprnělej, zavilej, unavenej a bez odezvy, že jsem ještě kolem jedný zaskočil do Jukonu na bar na dvě. Pak stejnak nemoh spát a čet samej začátek Šerloka Holmse, ale takovej chytrolínek, sral mě, jak ta holka, kerá mi o den dřív dávala rady do života, kterej nežije. Ráno jsem se vzbudil v půl sedmý a mazal na vlak a hurá na běh – měl sem velký obavy, jestli to se mnou nesekne, protože za poslední dva dny jsem běžeckou životosprávu zrovna nedržel, ale tělo, proti všem pečlivě připravovanejm a zdlouhavejm atakům, běželo rychleji, než kdy před tim, tedy 37:37 na deset kiláků (i v těch číslech se vopakuju, navíc je to třikrát desítka, třebaže dvakrát zakuklená) – holt mi to dneska šlo a předbíhal sem a předbíhal. Ten můj stav nabývá i v úřednim kontaktu dost hustej nádech, píšou mi z životního pojištění, že už sem dlouho neplatil, no jo, kromě toho, že prachy nemám (Tobě je, Brody, vrátim,jak příjdou, kolem 14-5., promiň), je mi divný, že chtěj pojistit můj život, No jo, s těma prachama je prdel, dybych neprodal knihu, tak bych neměl na vlak, černošskej král mi sice dluží dvěstěpáďo, ale jak mu vo to říct? Pochlapil se, vysázel kolem koše takovejch dvacet lahví, zase po nich pomrkávám, zejtraje zkusim zrekvírovat, směnim je za plný, třeba se rozhod, že si na tu knihu vydělám jeho pitim, no jo, ty komunikační strategie jsou čím dál víc rafinovanější. Jinak se nic neděje, pokud budeš zejtra v Praze a budeš se chtít stavit, kávu rád uvařim, jelikož tu žena kdysi postrádala smetánku do kávy a cukérek, zběluju si to a slaďánkuju, proto už asi nechodí, večery jsou nakřáplý vůněma a je to takovej divnej vír, že si je pletu s převozníkem, přitom to zakončí kocovina, nebo cizí byt, ale to druhý už dávno ne, J.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Togga |
| Rok vydání | 2008 |
| Počet stran | 120 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Brody: “Neví sice, jak mu to začalo, ale potřebuje to ještě naposledy otočit, i když už nikdo neposlouchá. Chlápek, který by si vždycky ještě něco dal, i když už ho posílají domů, jenže jak, když má správné klíče, ale zámku nevidět. Hledání běžeckého těla není kniha o něčem. Je to sbírka popůlnočních mailů přespolního běžce, který to naposledy otočil, i když už všichni spali.”
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
