Čtyřikrát a dost

26.09.2020

MĚSTSKÝ BĚH KARVINOU - Jsou závody na které se člověk chystá půl roku (zejména logisticky). A pak takové, kde se stačí rozhodnout hodinu předem. Karviná byla tím druhým případem.

Jít si zaběhnout v sobotní deštivé ráno půlmaraton a odpoledne vyrazit na silniční závod na 10 km do Karviné? Proč ne. Říká se, že pocit z každého běhu je stokrát lepší, než pocit z odpoledne prosezeného na gauči. Alespoň tohle mají na propagačním letáku v obchodě, kde jsem koupil své první běžecké boty.

Start závodu je plánován na 17. hodinu. Celodenní déšť ustal něco po druhé a červík začal v hlavě hlodat. Vyrazit? Nevyrazit? Zkouším, jestli by nejel i někdo z klubu. Nejel. Dostávám info, že už je pozdě, že se startovalo v 16 hodin. Dva zdroje, dva různé časy. Takže nevyrazit? Jedu. A uvidím.

Přijíždím a parkuji přímo na náměstí. Vidím nafukovací bránu, ale kolem je pusto, prázdno. Běžci už vyběhli... Motám se tedy kolem a snažím se v běžeckém oblečení nenápadně zapadnout mezi chybějící turisty. Do cíle přibíhá první, druhý, třetí bežec. Vypadají nějak mladě. Po chvíli začínají přijíždět známé tváře, které lze potkat snad na všech závodech v okolí. Jo. Za b) bylo správně. Dnes už jsem vyhrál. Přece jen se poběží. Hned po tom, co doběhne kategorie dětí. Přesun závodu z jara a nejistá omezení ohledně Covidu přilákaly jen 68 běžců. Trochu zklamání, ale hlavně že závod neodpadl jako spousta ostatních.

V 17 hod. tak opravdu zazní opravdový startovní výstřel. Startuji ze zadní řady. Ať mě neušlapou. Probíhá se bránou, prvně tou nafukovací a za chvíli i tou zámeckou. Trasa totiž vede zámeckým parkem. A hned čtyřikrát. Jedno kolo má rovné 2,5 kilometry, takže bude možnost zhodnotit své možnosti. 

Netrvá dlouho, v podstatě necelý jeden okruh a závodníci se "rozdělí" do skupin dle svých aktuálních výkoností. Nikam se moc neženu. Čekám, že po tom ránu se nohám nebude chtít. Nakonec probíhám první kolo jako své nejpomalejší v čase 11:23 min. Před sebou vidím skupinu šesti běžců. Mám svůj cíl. Začínám stahovat náskok a druhé kolo probíhám na čele této skupiny v čase 11:05 min. Zrychluji. Nutno dodat, že věkový průměr skupiny je alespoň o 10 let vyšší. Utéct prostě musím. Daří se mi to. Třetí okruh byl v čase 10:57 min. Do posledního okruhu jsem potupně doběhnut běžcem z uvedené skupiny, Romanem Slowioczkem z MK Seitl Ostrava. Chvíli běžíme vedle sebe, ale nakonec mi utíká. Na tom by nebylo nic zvláštního, jen kdyby nebylo Romanovi o 20 let více. Běžím co to jde. Nakonec se to vyplatí a kousek před závěrečným stoupáním mě Roman pouští kupředu. Takže takto se dá běhat ještě dalších dvacet let? To mě motivuje přidat. Dobře dělám. Doběhnu a předběhnu ještě Lukáše Jandáka z Karviné. Pro změnu výrazně mladšího, ale asi zkušenějšího.

Mám pocit, že odpadl a tak poslední metry vypouštím a dobíhám na půl plynu.  Špatně dělám. V okamžiku, kdy slyším za sebou funění je už pozdě. Snažím se přidat ve sprintu v cílové rovince, ale nakonec dobíhám do cíle sekundu za Lukášem. Poučení pro příště. Čtvrté kolo uzavřu s časem 10:37 min. a celkový čas 44:03 min mě přinese celkové 36. místo. A co více? Dosáhl jsem na svůj osobáček. A to, že o pouhou sekundu na radosti nic nemění. Má to totiž obrovský potenciál do budoucna.

Vítězem se stal Matouš Vrzala z SSK Vítkovice v čase 34:12. Vítězů však bylo více v jednotlivých kategoriích. O tom si lze prozměnu přečíst ve článku na bezvabeh.cz

Sláva vítězům a čest poraženým. A díky Michaelu Kašnému za fotky. Celkové výsledky na webu atletikauni.