Frýdek-Místek – Hornická desítka je silniční běh ve Frýdku-Místku s velkou tradicí. Není se tedy co divit, že se na startu pravidelně sejde zastoupení velmi kvalitních běžců. A nás ostatních. Nutno pro pořádek dodat, že k tomuto hlavnímu závodu se konají i dětské běhy a běhy pro zdraví s nadstandardně velkou účastí.
Do FM vyrážím s Valdou a Jirkou, ostatní běžci z BK Ludgeřovice jsou již na místě. A že nás není málo. Celkem se nás postaví na startovní čáru šestnáct běžců. Start hlavního závodu je plánován na 14:30 od Národního domu. Tam je také situována registrace, kde vyfasuji číslo 33 a hlavně lístek na guláš. Pak už jen shodím přebytečné vrstvy oblečení a vyrážím na start.
Venku fouká nepříjemný vítr, sem tam spadne kapka deště a je cca 8°C. V davu se člověk zahřeje. A co teprve po pár kilometrech či spíše metrech.
Po startu vyrážím ostře vpřed. O závodě jsem slyšel, že má opravdu velmi dobrou účast. Čas kolem 40 min na 10km nestačí na umístění ani na první stovku. O pořadí, nám amatérům, však nejde. Bojujeme sami se sebou – se svým časem. Krátké vzdálenosti netrénuji. Běhám svým kochacím tempem cca 5:20 min/km. S takovým kocháním bych se však propadl do hloubi startovního pole.
Takže nasadím tempo, které jde alespoň chvíli udržet. Celkem se běží na tři okruhy. Ideální na rozložení sil. Nevýhodou je, že už vím, co mě čeká a nemine. Závod je rovinatý, takže nelze příliš taktizovat. Jedinou taktikou je zkusit zaběhnout pod 45 minut, tj. jeden okruh pod 15 min. Po první kole to zvenku vypadá, že to půjde. Uvnitř však cítím, že to bude boj. Nohy nezvykle bolí – hlavně holeně. To neznám. Asi výsledek příliš rychlého tempa. Průměr držím kolem 4:28 min/km. V druhém kole mě pár lidí předběhne, což mě nechá v klidu. Hlavní je, že druhé kolo dávám v součtu pod 30 min, tj. je tu reálná šance doběhnout pod 45 min.
Osmý kilometr dávám ještě ve stávajícím tempu a poslední dva zkusím zrychlit. Doběhnu a předběhnu všechny, kteří mě předběhli před pár kilometry. Cílovou pásku protínám v čase 0:44:14 hod a musím být spokojen – je tu. Osobáček.
A teď začíná ta lepší část. Koláčky, čokoláda, ovoce, čaj. No a na to gulášek.
Jistota je zpět a podaří se mi předběhnout další 4 borce. Slyším hudbu z náměstí. Jo, to už půjde. Poslední kilometr “sprintuji” v tempu pod 4 min/km. V cílové rovince si plácnu s maskotem a vypínám hodinky v čase 43:20